Vědci z Univerzity Karlovy, Akademie věd a České společnosti ornitologické právě publikovali v mezinárodním vědeckém časopise výsledky unikátního výzkumu. Ve spolupráci s veřejností studovali hlasové projevy jednoho z našich nejběžnějších, ale ubývajících ptáků – strnada obecného.
Za pomoci více než stovky dobrovolníků se podařilo zmapovat celé území naší republiky a shromáždit studijní materiál, který nemá ve světě obdoby. Výsledky nejen pozměnily některé zažité představy o povaze strnadích nářečí, ale staly se rovněž nesmírně cenným podkladem pro výzkum samotné evoluce tohoto fascinujícího fenoménu..
Foto: Samec strnada obecného – vpravo dole jsou vyobrazena pomocí sonogramů dvě nejrozšířenější evropská, ale současně i česká nářečí. Varianta nahoře je zakončena krátkým vysokým tónem následovaným dlouhým hlubším, zatímco v druhém případě na tento táhlý tón navazuje vyšší, nápadně klesající zvuk./Petr Jan Juračka.
Za dobu trvání projektu Nářečí českých strnadů účastníci pořídili skoro 4000 nahrávek zpěvu tohoto ptáka z většiny našeho území. Podařilo se jim nalézt hned sedm již dříve popsaných nářečí, ale také několik menších oblastí, ve kterých se vyskytují ptáci zpívající vzácnými, dosud nikde nepopsanými variantami zpěvu. A právě ti jsou hlavním cílem pokračování výzkumu pro letošní sezónu.
Ukázkový případ tzv. občanské vědy
Vše začalo v roce 2011, kdy Česká společnost ornitologická vyhlásila strnada ptákem roku. A ten se své vlády ujal, jak se patří. Stal se totiž jedním z průkopníků tzv. občanské vědy v Česku díky již zmíněnému projektu Nářečí českých strnadů.
Ten si vytkl nemalý cíl: zmapovat s pomocí veřejnosti, jaká strnadí nářečí se vyskytují na českém území, a najít hranici mezi jejich západní a východní skupinou. Zapojení veřejnosti do výzkumu mělo současně posloužit k tomu, aby se upozornilo na úbytek donedávna běžných druhů zemědělské krajiny, související se změnami v jejím hospodaření.
Petr Procházka z ÚBO AVČR líčí počátky projektu takto: „Když se mě ředitel ČSO, Zdeněk Vermouzek, zeptal, co by mohlo veřejnost oslovit, vzpomněl jsem si na to, co jsem znal ze starých polozapomenutých německých článků – nejzajímavější na strnadech byla právě jejich nářečí.“.
Mluv, jak ti zobák narost!
Nářečí známe z naší mateřštiny dobře, koneckonců jsou nedílnou součástí vzniku a vývoje jazyků. Jak se však ukázalo, nejedná se o výlučně lidskou záležitost. Někteří ptáci, kteří se své hlasové projevy učí, totiž mohou mít nářečí také.
Samci takových druhů v rámci různých oblastí sdílejí části zpěvu, kterými se liší od samců z oblastí jiných, podobně jako lidé v různých částech Čech a Moravy používají svoje regionálně specifické výrazy.
U málokterého evropského ptačího druhu je to tak patrné, jako právě u strnada obecného (Emberiza citrinella) – rozdíl ve zpěvu je odlišitelný pouhým uchem. Strnadí poněkud zlověstný popěvek, který se často přepisuje nelichotivým:
„Kdyby si sedláčku chcíp!“ má zkrátka mnoho podob. A díky výsledkům vědci nyní vědí, kde které varianty hledat.
Obrázek: Na českém území se vyskytuje sedm dříve popsaných nářečí (barevná kolečka), ale i několik vzácných (černá kolečka). Na hranicích mezi dvěma dialektovými regiony se rovněž občas vyskytují jedinci, kteří zvládnou oba typy (půlená kolečka)./PřF.
UK
Vědci neskrývají nadšení
Projekt nakonec překonal původní představy výzkumníků. Když po roce vystřídal strnada na postu ptáka roku tetřev, strnadům se nechtělo odejít ze záře reflektorů. Spolupráce s veřejností totiž fungovala bezvadně a byla přínosná pro vědce i pro zúčastněné dobrovolníky, přesně ve smyslu „občanské vědy“.
Tuto spolupráci líčí Lucie Diblíková, doktorská studentka na katedře ekologie PřF UK a první autorka článku, s neskrývaným nadšením: „Lidé byli prostě skvělí. Do nahrávání se často vrhali doslova po hlavě.
Někteří si i přizpůsobovali dovolenou, aby zmapovali dosud neprobádané oblasti.“ A tak se původně plánovaná jednoletá „osvětová kampaň“ proměnila v plnohodnotnou dlouhodobou vědeckou studii. Úctyhodný výkon české veřejnosti je skvělým podkladem pro další výzkum – vědci mají konečně šanci přijít na kloub tomu, jak nářečí vznikají, a co vlastně udržuje hranice mezi jednotlivými dialektovými regiony.
Dorozumí se spolu?
Podle Terezy Petruskové, vedoucí dizertační práce Lucie Diblíkové, to nevypadá, že by samci rozlišovali mezi místní a cizím dialektem – v obou případech reagují se stejnou agresí. Možná mohou hrát roli samičí preference – i u strnadů by tedy mohlo platit známé „za vším hledej ženu“.
Projekt mezitím stačil inspirovat i v zahraničí. „Vedle Velké Británie a Nového Zélandu, jež nám posloužily jako ostrovní laboratoře ukazující, co se stane s dialekty, když tento druh kolonizuje zcela nové území, teď dobrovolníci nahrávají v Polsku, Lotyšsku, Švýcarsku, a letos nově v Chorvatsku,“ doplňuje Pavel Pipek z katedry ekologie PřF UK a z BÚ AVČR, který se mimo jiné stará i o zastřešující web projektů, https://yellowhammers.net.
Můžete pomoci i vy
Český projekt ještě nekončí! Na mapě nářečí totiž stále zbývá mnoho „bílých míst“. Pokud byste se chtěli zapojit, nebojte se navštívit web projektu, https://strnadi.cz, kde se dozvíte bližší informace.
Kdo bádal?
Článek týmu z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické (ČSO), jenž nedávno vyšel v prestižním ornitologickém časopise IBIS, je vyvrcholením více než šestileté spolupráce mezi českými vědci a dobrovolníky z řad veřejnosti, kteří mapovali geografickou variabilitu ve zpěvu strnada obecného v Česku.
