Moderní člověk Homo sapiens sapiens se před více než 10 000 lety př. n. l. začal usazovat a hospodařit v rámci malých skupin. Za tu dobu prošlo zemědělství mnoha proměnami, ať už s ohledem na skladbu pěstovaných plodin, způsob hospodaření nebo výběr chovaných zvířat.

Do vývoje zasáhly i technologie. Významně poprvé v době průmyslové revoluce, která odstartovala na konci 18. století. Jaká je novodobá historie zemědělství?.

Zvýšení zemědělské produkce v období průmyslové revoluce (konec 18. až počátek 20. Století) předcházelo té technologické. Nadprodukce a distribuce plodin do měst, měla za následek růst a rozvoj urbanistických center.

Výnosy ze zemědělství se zvýšily oproti trojpolnímu hospodaření o 350%! Také se rozšířil počet plodin pěstovaných pro průmyslové účely  – cukrová řepa, chmel, čekanka, brambory. A díky pěstování pícnin bylo možné chovat více dobytka.

Stroje

V roce 1765 vynalezl James Watt (1736 – 1819) parní stroj a následné rozšíření železnice umožnilo distribuovat potraviny i do vzdálených míst. V českých zemích byla postavena železnice jako na prvním území habsburské monarchie.

V zemědělství se parní stroj prosadil například u mlátiček na obilí.  Pozdější vynález spalovacího motoru však zautomatizoval i obdělávání půdy. První traktor byl sestrojen v Americe v roce 1901. U nás se výrobou malých traktorů zabývali firmy Kolben a Daněk, Wichterle-Kovařík, Praga, Svoboda a Škoda.

Pokrokové zemědělství

Na konci 19. století se v tehdejším Československu vyvinula agrárně-průmyslová soustava cukrovarů, lihovarů, mlékáren a škrobáren. Byla zakládána družstva, která se vedle zpracovávání vypěstovaných produktů věnovala i finančnictví, skladování a prodeji výrobků, provozu mlýnů a elektráren.  Do družstva se vstupovalo dobrovolně, platil se členský poplatek a řídila ho nezávislá družstevní samospráva.

Ze samozásobitelského zemědělství, kdy bylo nutné se postarat o sebe a svou rodinu, se zemědělství proměnilo během průmyslové revoluce na tržně zaměřené. Zemědělci se tak specializovali na plodiny, které byly na trhu finančně zajímavé a za utržené peníze si mohli nakoupit, co jim scházelo.

Bez chemie to nepůjde

Od roku 1913 se anorganická hnojiva vyrábějí průmyslově a lze je považovat za jedno z dětí průmyslové revoluce. Za zakladatele agrochemie je považován německý chemik Justus von Liebig (1803-1873), který se proslavil svou minerální teorií, která popisuje důležitost prvků pro výživu rostlin.

Popsal, jak působí chlévská mrva a dokázal, že pouze její použití nedokáže zcela nahradit sklizeň. Do půdy je nutné dodat minerální soli fosforu (fosfáty), draslíku a dusíku. Svým výzkumem upozornil na ohromná množství živin, které si rostliny berou z půdy každou sezónu.

Kolektivizace (1948-1989)

S nástupem Komunistické strany Československa docházelo pod vlivem ideologie k radikální přeměně zemědělství a krajiny na našem území. Před rokem 1950 u nás bylo 1 404 000 malých hospodářství. Na konci kolektivizace v roce 1989 to bylo pouze 78 000 malých soukromých hospodářství a 10 816 družstev.

Téměř veškerá zemědělská půda (98,5 %) v době Sametové revoluce byla vlastněna státními statky a JZD (Jednotná zemědělská družstva). Zemědělství se zaměřilo na velké výnosy a produkci masa charakteristické masivním hnojením průmyslovými hnojivy a zautomatizování produkce.

Původní rozdělení na menší políčka rozdělena travnatými plochami a mezemi vzalo za své. K obdělávání byla využívána velká, těžká technika a praktičtější bylo vytvoření co největších souvislých ploch. Typické jsou také velké monokultury (velké lochy osázené jedním druhem např. řepkové pole nebo smrkový les), které jsou náchylné chorobám a škůdcům.

Tím vznikla potřeba ochrany pěstovaných plodin chemickými postřiků. A to jak proti plevelu, tak proti škodlivému hmyzu.

Zelená revoluce (60. – 70. léta 20. století – současnost)

Po 2. světové válce došlo k rapidnímu nárůstu populace a světové zemědělství nedokázalo vyprodukovat dostatečné množství potravy. Svět se ocitl v potravinové krizi. Odstranění hladomoru a podvýživy v rozvojových oblastech bylo hlavním cílem Zelené revoluce.

Podporovatelem byla Mezinárodní organizace pro výživu a zemědělství FAO (Food and Agriculture Organisation). Bylo třeba zvýšit výnos  z každého osázeného hektaru pole, a tak se s následky růstu populace vypořádat.

Toho mělo být dosaženo zaváděním nových technologií, šlechtěním a využíváním hnojiv a postřiků na ochranu plodin. Díky tomu mohly být plodiny pěstovány i v dříve méně výnosných oblastech. Šlechtitel  a agronom Norman Borlaug (1914-2009) je označován za „otce Zelené revoluce“.

Za svůj přínos v oblasti pěstování velmi výnosných a odolných odrůd byl dokonce v roce 1970 oceněn Nobelovou cenou za mír.

Jak to dokázal?

Ve 40. letech v Mexiku vyšlechtil novou odrůdu pšenice. Díky ní přestalo být Mexiko závislé na jejím dovozu. Naopak nová výnosnější odrůda z Mexika učinila jejího vývozce. Podobně na tom byli s pšenicí i v USA.  Za další velmi úspěšně vylepšenou plodinu je považovaná rýže.

Až 75% polí v Asii je nyní osázeno Borlaugem vyšlechtěnou rýží. Ta dokáže za příznivých klimatických podmínek plodit až třikrát do roka.

Dalšími prostředky pro zvýšení výnosu byl vývoj dusíkatých hnojiv. Tím započala masivní chemizace celého zemědělství. Mechanizace nahradila potřebu lidské a zvířecí práce a umožnila obdělávat dříve pro zemědělství nevhodné oblasti.

Také zavlažování se zautomatizovalo a rozvinula se tzv. meliorace (soubor opatření pro zvýšení úrodnosti půd). Postupy, které zavedla „Zelená revoluce“ jsou dodnes běžně používané po celém světě. Neuplatnili se pouze v oblasti Subsaharské Afriky, a to kvůli extrémně odlišnému klimatu a charakteru půdy.

Ale už „otec zelené revoluce“ upozorňoval na to, že je potřeba přicházet s novými řešeními, že několik desítek let jeho opatření nebudou dostačující.