Málokterá relikvie vyvolává takové vášně jako tzv. turínské plátno. Zatímco konzervativní katolíci jsou do hloubi duše přesvědčeni o jeho pravosti, ateisté, liberální křesťané i mnozí vyznavači jiných náboženství se jen uchechtávají.
Je pochopitelné, že tato problematika zajímá i badatele. K čemu tedy věda dospěla?.
Vědci samozřejmě nemohou jen tak bez okolků vyjádřit svůj názor, musejí jej mít důkladně podložený. A z dosavadních výzkumů pravost turínského plátna nevychází příliš vítězně.
Konzervativní katolíci tvrdí, že turínské plátno je relikvií, ve které spočinulo ukřižované tělo Ježíše Krista. To má dokládat především otisk mužské postavy, jenž je na plátně patrný. Samotné plátno je vyrobeno ze lnu a malé příměsi bavlny, jeho délka dosahuje téměř 4,5 metru a váží přibližně 1,5 kg.
Kromě Kristovy nezřetelně otištěné tváře na něm měla zanechat stopy i jeho krev z rukou, kterými při popravě projely hřeby. Tělo má nést stopy po mučení i ukřižování, tak jak je popsala evangelia. Samotná katolická církev je však v hodnocení relikvie opatrná.
Podle ní se a priori nemusí jednat o svědka Ježíšova skonu. Plátno má však podle církve vysokou symbolickou hodnotu.
V hledáčku vědy je plátno od konce 70. let 20. století. V roce 1988 se na něj zaměřili badatelé z Oxfordu, Tusconu a Curychu. Na základě radiokarbonové metody založené na poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku, došli k závěru, že plátno pochází až z doby středověku. Avšak tento výzkum byl po několika letech zpochybněn.
Podle Raymonda Rogerse z Los Alamos National Laboratory i týmu ze Spolkového vysokého učení technického v Curychu byla totiž zkoumána záplata, kterou bylo plátno během středověku vyspraveno. Středisko v Los Alamos odhadlo stáří plátna dokonce na 3 000 let, tedy celé jedno tisíciletí před Kristovým narozením. Většina dosavadních výzkumů však zrod plátna vidí ve 13. století.
Velkou záhadou je otisk tváře na plátně. V roce 1898, když bylo poprvé fotografováno, se při vyvolávání negativu zjevil udivenému autorovi snímku Secundo Piovi mužský obličej. To bylo po dlouhá léta vnímáno jako důkaz, že Kristus byl do plátna skutečně zabalen.
Před třemi lety výzkumníci z turínské polytechnické univerzity přišli s hypotézou, že tvář do plátna byla obtisknuta při zemětřesení o síle 8,2, které postihlo Blízký východ v roce 33.
Tak silné otřesy půdy skrze rázové vlny totiž mohou vyvolat proudy neutronového záření. Síla neutronů je přitom taková, že vyvolat otisk obličeje pro ně není velký problém. To však zdaleka neznamená, že šlo o Kristovu tvář. K tomu by badatelé potřebovali jeho DNA.
Mimochodem, ohledně Ježíšovy DNA existuje také řada sporů. Americký katolický kněz Vincent Serpa tvrdí, že Kristus vzhledem ke svému původu měl pouze matčinu DNA. Pokud bychom tuto tezi vzali do důsledků, znamenalo by to, že Ježíš byl žena, protože mu scházel mužský chromozom Y.
V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i možnost, že onen záhadný obličej kdosi na plátno prostě nakreslil. To potvrzuje i analýza barev, kterou provedl americký chemik Walter McCrone.
Že do plátna byl skutečně někdo zabalen, se zdá celkem jisté. Otázkou je kdo, zda skutečně Ježíš, nebo si jen kdosi pohrál, aby ještě více vynikl nešťastný Kristův příběh?
Badatelé z liverpoolské univerzity Johna Moora naznačili, že ona tajemná osoba mohla být skutečně ukřižována. Jenže nikoliv na konstrukci ve tvaru T, jak praví Bible, nýbrž na konstrukci ve tvaru Y. Alespoň to naznačují krvavé stopy, které na plátně zůstaly.
Zatímco „téčko“ se pro tento brutální způsob popravy využívalo v biblických dobách, kříž ve tvaru ypsilon byl typický pro středověk. „Šlo o velmi bolestivou polohu, která navíc velmi ztěžovala dýchání,“ podotkl jeden z výzkumníků Matteo Borrini.
Zajímavým momentem v určování pravosti plátna je i krevní skupina, která v něm byla nalezena. Jde totiž o vzácnou skupinu AB. Vznikla promísením Kavkazanů s krevní skupinou A a Mongolů s krevní skupinou B. To znamená, že v době Kristova života ještě neexistovala a lze ji vystopovat teprve od 8. století. Tento fakt spojitost plátna s Kristem vylučuje zcela.
