Většina lidí si bez peněz nedokáže představit život, ale ve skutečnosti jsou v historii lidstva poměrně krátkou dobu. Původně tu byl barter, tedy výměnný obchod. Ten spočívá ve směně zboží za jiné a je považován za nejzákladnější formu kompenzačních obchodů.
Potíž byla v tom, že většinu věcí nebylo dost dobře možné dělit. Prodávající navíc musel najít kupce, který by akceptoval jeho nabídku, což nebylo jednoduché. A tak se začaly formovat jiná platidla – většinou vzácné předměty, které nebyl problém směnit takřka za cokoliv. V prvopočátcích to byly mušle kauri a kousky plátna, o něco později drahé kovy.
První mince pravděpodobně pochází z měst Malé Ásie ze 7. století př. n. l. Měly podobu kapek élektra (přírodní směs zlata a stříbra) s vyraženou značkou daného města či panovníka.
A sotva, co se peníze objevily, lidé si je začali půjčovat. Ovšem nikoliv za úroky, jak je běžné dnes. Pro křesťany bylo něco takového nemyslitelné. Důvod byl prostý – úrok byl pokládán za čas mezi půjčením a vrácením.
A čas podle křesťanů patří pouze Bohu. Situace se změnila v době vlády Vladislava II. Jagelonského (1471 – 1516), kdy si za úroky půjčovat mohli.
Půjčování peněz za úplatek sice bylo zakázané, ale to pro poskytovatele půjček a věřitele nebyl nepřekonatelný problém. Obvykle dávali jako zástavu hmotný majetek, na což málem doplatili také někteří významní panovníci.
Jan Lucemburský se kvůli válečným tažením zadlužil natolik, že v zástavě skončila většina jeho majetku. Zastavil téměř všechen královský majetek a příliš ho nezajímalo, že nemá peníze na zpětné vykupování. Ze zapeklité situace dostal zchudlé Lucemburky až jeho syn Karel IV.
Co se týče jiných náboženství, ty úrok nezakazovaly, a tak se v nekřesťanských zemích vesele půjčovalo. Běžné úrokové sazby byly překvapivě podobné těm současným. V 16. století se pohybovaly kolem 10 až 35 procent za rok.
Samozřejmě se našli jedinci, kteří nabízeli lichvářské úvěry s extrémně vysokými úroky. Nezastavila je ani hrozba trestu smrti.
V minulosti platila úplně jiná pravidla a to, co bylo dříve zcela běžné, je dnes pro většinu lidí nepředstavitelné. V rámci nebankovní půjčky již věřitel nemůže chtít, aby mu dlužník ručil svým domem. O nastolení pevných a poměrně férových pravidel se na přelomu 14. a 15. století snažil florentský bankéř a politik Cosimo Medicejský.
Nabízel výhodné půjčky, kterým kupci nemohli odolat. Svým počínáním si dokonce získal na svou stranu samotného papeže.
Pravidla férového půjčování jsou efektivní dodnes. Spotřebitelé si přirozeně vybírají společnosti, které nabízí půjčky s férovými pravidly a co nejnižší úrokovou sazbou.
Něco však měly historické a dnešní nebankovní půjčky přeci jen společného. Již kdysi platilo, že neuvážlivě zvolená půjčka může dlužníka potopit.
Společnost Via SMS – sponzor tohoto článku – proto zájemcům o půjčku zdůrazňuje, aby si dobře spočítali, zda budou mít dostatečný příjem na úhradu dluhu.
Společnost Via SMS je člen APNÚ a poskytuje online půjčky ve výši od 100 do 20 000 Kč na dobu od 7 do 30 dní.
Noví klienti mohou využít možnost zapůjčení částky až 8000 Kč s nulovou úrokovou sazbou. Jediným poplatkem je symbolická 1 Kč při registraci.