Třídění odpadu se čím dál tím víc dostává do popředí našeho zájmu. Každý rok se v České republice podaří zvýšit počet těch, kteří s odpady nakládají odpovědně; zatímco na přelomu tisíciletí třídilo odpad 38 procent Čechů, dnes je to již 72 procent.

I tak ale provázejí třídění odpadů různé mýty a omyly, které se mezi lidmi stále drží.

Žlutý na plasty, modrý na papír, zelený a bílý je na sklo, oranžový patří nápojovým kartonům a do červených drobná elektronika. I malé děti se dnes ve školách učí, k čemu slouží který kontejner. Přesto je nejčastější chybou právě nesprávné roztřídění odpadu do příslušných kontejnerů.

Lidé tápou například u oblíbených kelímků od teplých nápojů. Obvykle jsou totiž nápojové kelímky vyrobeny ze směsi, která obsahuje podobný poměr plastu a papíru. Takže žlutý nebo modrý kontejner? Překvapivě ani jeden, neboť tyto výrobní hmoty není možné dále recyklovat a kelímky musí putovat do směsného odpadu.

Podobnou záhadou jsou pro mnohé poštovní obálky s okýnkem. Kam s nimi? Pokud je hodíte do modrého kontejneru na papír, neuděláte chybu.

A pracným vystřihováním foliového okýnka se nemusíte trápit, zpracovatelé odpadu si s nimi poradí.

Často lidé do skla vhazují staré žárovky či zářivky. Bohužel to není správně – na tento odpad jsou totiž speciální nádoby, a to kvůli obsahu rtuti uvnitř zařízení. Krabice pro vysloužilé žárovky najdete třeba v hobby marketech.

A kam se starým fénem, mobilem či třeba notebookem? Ekologická likvidace drobného elektroodpadu je zajištěna díky stále zvyšujícímu počtu červených kontejnerů ASEKOL. Pozitivní je, že v této oblasti třídění se Čechům daří.

Zatímco před deseti lety se vybralo kolem 6 tisíc tun elektroodpadu, v roce 2016 to už bylo 20 tisíc tun.

Dalším častým omylem – a zároveň tím nejsmutnějším – je časté přesvědčení veřejnosti, že veškerý odpad stejně skončí na jedné hromadné skládce. Bohužel je toto mylné tvrzení obvykle používáno zároveň jako obhajoba či důvod, proč nemá třídění odpadu smysl.

Přitom je to naprosto nesmyslné; za svoz směsného odpadu musí totiž každá obec platit, naopak za vytříděný odpad dostává finanční odměny.

Pokud se chceme v třídění odpadu zlepšovat a sami tím velmi efektivně přispívat k udržitelnému rozvoji, je zapotřebí se oprostit od přesvědčení a omylů, které jsou často založené pouze na pohodlnosti.