V pražských Štěrboholích se pohybovalo 264 chráněných želv zelenavých (Testudo hermanni). Přirozeným místem výskytu této suchozemské želvy je jižní Evropa. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zatím nedokáže odpovědět na to, jak se tam želvy dostaly. .
Tento ohrožený druh je chráněný úmluvou CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin nebo také Washingtonská úmluva). Ta nechrání pouze exempláře z volné přírody, ale vztahuje se i na živočichy odchované v zajetí.
Dobrá kondice želv podle něj svědčí o tom, že můžou pocházet z farmového chovu na jihu Evropy. Podle inspektorů ČIŽIP je tedy možné, že šlo o nelegální dovoz želv do Česka. Bez prokázaní původu se želvy nedají prodat.
Proto se jich někdo mohl zbavit tím, že je vypustil na ulici. U nás je to druhý nejběžněji chovaný druh želv.
Až na dva jedince se želvy staré od tří do deseti let podařilo zachránit. Nyní jsou v záchranných centrech pražské a plzeňské zoo a o jejich dalším osudu rozhodne Ministerstvo životního prostředí.
Želva zelenavá je suchozemský, převážně býložravý druh. V dospívání a v chladnějším počasí vyhledávají také živočišnou stravu pro doplnění bílkovin.V přirozeném prostředí se dožívá 60-80 let. Dorůstá do velikosti až 30 centimetrů a vážit může až 3 kilogramy.
Jejím přirozeným prostředím jsou kamenité stepi porostlé keři. Rostlinná skladba je zde velmi pestrá. Želva ráda vyhledává úkryt, protože přímé slunce a horko jí nesvědčí. V horkých letních měsících se drží ve svém úkrytu a šetří energii.
Nejparnější dny přečkávají v letním spánku (estivaci). Samice kladou vajíčka až třikrát za sezónu. Poprvé krátce po probuzení ze zimního spánku.