Letošním nobelistům za medicínu se podařilo izolovat a prozkoumat gen, který je zodpovědný za fungování běžných denních biorytmů (24 hodinový tzv. cirkadiánní biorytmus). Tedy jak naše tělo, ale i zvířata a rostliny reagují na střídání dne a noci. V čem byl objev tak unikátní?.
Již před několika tisíciletími si byli lidé vědomi, že všechno živé se řídí biologickými hodinami. V 18. století francouzský vědec Jean Jacques d’Ortous de Mairan provedl pokus na rostlině jménem citlivka.
Ta ráno rozevírá listy a večer je zase sklápí. Po přemístění rostlin do temné místnosti pozoroval, že citlivky se chovají stejně. Tím tedy dokázal, že biorytmus rostlin je vnitřně nastaven a není potřeba přímé působení slunečního záření.
Jak spí octomilky?
Další důležitý objev učinili koncem dvacátého století vědec Seymour Benzer a jeho student Ronald Konopka. Dokázali najít gen a pozorovat, jak některé genové mutace ovlivňují cirkadiánní biorytmus u octomilek. Letošním americkým nobelistům se podařilo izolovat gen, který řídí běžný denní biologický rytmus.
Na octomilkách vyzkoumali, jak se na základě tohoto genu vytváří v buňce bílkovina, která se během noci akumuluje a během dne se pak znovu rozkládá.
Nobelovu cenu za medicínu obdrželi Jeffrey C. Hall, Michael Rosbash a Michael W. Young, kteří se výzkumem biologických rytmů, které se periodicky opakují (chronobiologie), zabývají již řadu let. Každý více buněčný organizmus se řídí biologickými hodinami, které jsou dané otáčením planet.
Upravují denní cyklus jako je spánek, přijímání potravy, ale třeba i dobu, kdy je naše odolnost vůči stresu nejvyšší. Díky ocenění se z chronobiologie stává prestižní obor, který mimo jiné pomáhá v léčbě civilizačních chorob.
Například konkrétní výzkum, který provedl jeden z nobelistů, prokázal vliv nočních směn na rozvoj roztroušené sklerózy.
