Automobilová doprava zaznamenává každoročně nárůst. Navíc je významným zdrojem hluku, prachu, emisí dusíkatých látek atp. Lesům ale neprospívají ani chloridy, které se na silnice dostávají během zimního období z posypových materiálů.

Může tak dojít k vážnému poškození lesních porostů, což se nejvíce projevuje na jaře, ale i během lesních měsíců.

Nárůst silniční dopravy přináší mimo jiné větší nároky na údržbu komunikací v zimním období. Chemicky ošetřované silnice jsou posléze zdrojem chloridů, které mohou poškodit porosty v okolí silnic. To je způsobeno kontaktně odstřikovanou solnou břečkou, nebo jemným aerosolem vířeným při průjezdu vozidel.

Dochází ale také k poškození lesa při zatékání rozbředlého a tajícího sněhu s rozpuštěnými solemi do porostů, kdy dochází ke kontaminací půdy. A to je hlavní příčinou následného chřadnutí dřevin.

V jarním období dochází k příjmu chloridů ze zasolené půdy a k jejich ukládání v asimilačním aparátu dřevin. Chloridy jsou velmi dobře rozpustné ve vodě, a proto jsou snadno přijímány a rozváděny s transpiračním proudem do celého stromu.

K největšímu rozvoji poškození dochází během první poloviny vegetační doby v období od května do června. Ke vzniku poškození nebo až k odumírání porostů po zasolení půdy může však dojít v některých případech také v průběhu srpna nebo září.

Negativní vliv chemické údržby komunikací je každoročně patrný na stovkách míst po celém Česku. Rozvoj poškození s následnými škodami závisí na množství srážek v průběhu jara. Roli také hraje množství solí, které se aplikují na silnice během zimy.

A nejen to, záleží také na konfiguraci terénu, propustnosti půdy, atp. Přičemž řešení, jak zabránit ničení stromů je vcelku snadné. Často stačí pouze odvést prosolenou vodu z tajícího sněhu mimo lesní porosty.

Neřeší se tím kontaminace spodní vody ani další rizika vyplývající z nadměrného vstupu chloridů do prostředí, ale z hlediska stavu lesa bývá toto opatření dostatečné.