Studie se zakládá na datech z nedávno vytvořené databáze GloNAF (Global Naturalized Alien Flora), jež obsahuje informace o rozšíření nepůvodních druhů rostlin, jak se jim podařilo po zavlečení zdomácnět ve 482 pevninských regionech a na 361 ostrovech.
„Význam studie spočívá mj. v tom, že jde o první globální zpracování pro rostliny, v jejichž případě podobný přehled, na rozdíl od ptáků, savců či plazů, chyběl. Rostlinných druhů je totiž mnohem více než obratlovců, a tak údaje byly dlouho kusé a roztroušené. Naše práce tuto mezeru zacelila,“ vysvětluje Pyšek.
Oblasti s největším podílem naturalizovaných druhů v místních flórách, představující tzv. „hotspots“ světových invazí rostlin, nalezneme na západě i východě Severní Ameriky (například Kalifornie je s 1753 naturalizovanými druhy vůbec nejbohatší oblast na světě), v severozápadní Evropě, jižní Africe, jihovýchodní Austrálii, na Novém Zélandu a rovněž v Indii. Zamíříme-li na ostrovy, ohnisko představuje především oblast Tichého oceánu.
Zatímco na ostrovech rozhoduje o míře zasažení rostlinnými invazemi jeho poloha a další zeměpisná kritéria, v pevninských oblastech má klíčový vliv klima spojené s příslušností k biogeografické oblasti a výkonnost ekonomiky.
Oblasti s mírným klimatem jsou nejbohatší (hostí přes 9000 naturalizovaných druhů rostlin), v tropech jich nalezneme téměř 7000, v oblastech se středomořským či subtropickým klimatem 3000. Ani taková Arktida není invaze ušetřena – vědci zde registrují přes 300 zdomácnělých druhů rostlin.
V souhrnu hostí Nový svět téměř 10 000 druhů naturalizovaných rostlin, tedy o 2000 více než Starý svět, což je dáno historickými souvislostmi.
„Díky studii známe rozšíření každého z více než 13 000 rostlinných druhů tvořících světovou nepůvodní flóru, kterou tvoří druhy úspěšně zdomácnělé mimo oblasti svého původního rozšíření,“ upřesňuje Pyšek.
Zhruba deseti nejrozšířenějším druhům se podařilo zdomácnět přibližně na třetině zemského povrchu.
Ten nejhojnější, v Česku běžný mléč zelinný, středně vysoká, žlutě kvetoucí plevelná rostlina, se vyskytuje dokonce téměř na polovině planety.
Rozšířenými druhy jsou například i skočec obecný, šťavel růžkatý, šrucha zelná, kalužnice indická a mnohé i u nás běžně se vyskytující plevele, jako jsou merlík bílý, kokoška pastuší tobolka, ptačinec žabinec či ježatka kuří noha.
Skočec obecný původně pochází ze severovýchodní Afriky a jihozápadní Asie. Semena obsahují jed ricin – smrtelná dávka pro dospělého člověka je 15–20 semen.
Vůbec nejrozšířenější invazní rostlinou je středoamerický keř libora proměnlivá, která působí problémy ve více než třetině světa. Příkladem takto problematické vodní rostliny je třeba tokozelka, známý vodní haycint.
Tokozelka nadmutá, která pochází původně z Jižní Ameriky, je jedním z nejrozšířenějších invazních druhů na světě – na snímku invaze na Havajských ostrovech.
„Podrobný přehled jako o druzích máme také o zastoupení jednotlivých botanických rodů a čeledí. Víme tak, že nejlepší předpoklady k úspěšné naturalizaci mají trávy, vikvovité či růžovité rostliny nebo borovice.
Důležitý poznatek odhalila analýza fylogenetického postavení čeledí. Rostlinné čeledi se zvýšeným naturalizačním potenciálem nejsou z hlediska příbuznosti na evolučním stromě rozmístěny náhodně, což umožňuje identifikovat skupiny, které při případném importu či pěstování mohou představovat riziko,“ doplňuje spoluautor studie Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR.
Petr Pyšek vysvětluje, že nová studie zaznamenala daný stav poznání. „Údaje budeme samozřejmě dále doplňovat a zpřesňovat. Jelikož ale data, jež jsme představili, ukazují také na mezery v současných znalostech, umožní nám to vymezit oblasti, do nichž musíme napřít úsilí a chybějící informace získat.“.
