F/A-18 Hornet a EA-18G Growler slouží v americkém námořnictvu (US Navy) již dlouhá léta, a tak je nejvyšší čas tyto stíhací letouny nahradit novými. Podle expertů by měl být kladen důraz zejména na vysokou rychlost a bojový dolet.
Vše se děje v rámci programu Next Generation Air Dominance (NGAD). Možná to bude znít podivně, ale pod stejným názvem najdeme i další projekt, tentokrát amerického letectva (US Air Force). To naopak hledá nástupce stíhaček F-22A Raptor.
Podívejme se ale blíže do US Navy. Ve svém arzenálu má bezmála 1200 stíhaček F/A-18 Hornet a Super Hornet a téměř 135 strojů EA-18G Glower, které jsou schopné vedení radioelektrického boje.
Z hlediska budoucnosti je důležité, aby nová letadla byla schopná bojovat proti vyspělým systémům protivzdušné obrany (PVO). Kromě toho zvažuje námořnictvo vývoj nových lodních systémů, zbraní velmi dlouhého dosahu a nové generace dronů.
Vyvstává samozřejmě také otázka ohledně kooperace pilotovaných a bezpilotních letadel. Nová letadla by tak měla být volitelně pilotovaná nebo nepilotovaná, a to zejména v nejnebezpečnějších operacích, jako je kupříkladu boj proti systémům protivzdušné obrany.
Dalším problémem je krátký dolet současných stíhacích strojů a dosah zbraní. Kromě toho by chtělo námořnictvo nahradit záchytné stíhačky F-14 Tomcat. Ty sice vynikaly maximální rychlostí až Mach 2,34, ale jsou již příliš zastaralé.
A právě vysoká rychlost a dolet budou u nových letounů klíčovými vlastnostmi. Nové stroje by měly být vybaveny také superlehkým pancířem a lasery, tedy schopností boje proti zbraním se směrovanou energií.
Vzhledem k tomu, že životnost flotily jmenovaných letadel skončí v polovině 30. let 21.století, je zapotřebí s vývojem nových technologií začít a neusnout na vavřínech.
