Miliony koček obšťastňují své majitele po celém světě. Vždy tomu tak ale nebylo. Ještě před několika tisíci lety byla kočka divokou, i když ne moc nebezpečnou, šelmou. Jak se tedy stalo, že se z divokých koček stali krotcí domácí mazlíčci?.

Ostatky koček se nachází po celém světě. Zřejmě nejlépe jsou zdokumentované z archeologického materiálu v Egyptě. Příkladem může být kočičí hřbitov odkrytý v lokalitě Beni-Hassan, kde vědci nalezli přes 300 000 mumií koček.

Podobné nálezy jsou důkazem, že domácí šelmy měly ve starověkém Egyptě významné postavení. Podle některých historiků se zabití kočky dokonce trestalo smrtí. Egypt ale není jedinou zemí, kde si lidé chlupatých mazlíčků cenili.

Podobně ke kočkám vzhlíželi i starověcí Římané. Obyvatelé dalekého východu na kočky nedali dopustit, protože chránily drahocenné svitky před hlodavci.

Kočky člověka tedy provázejí už tisíce let. Kde přesně a kdy ale došlo k jejich domestikaci?

Když lidé ještě žili lovecko-sběračským způsobem života, hodili se jim hlavně psi, kteří jim pomáhali v lovu a chránili je před predátory. Proto byli psi domestikováni daleko dřív, než kočky. Postupně se ale způsob obživy proměnil a s ním se do lidské obliby dostal i nový „nejlepší přítel člověka“.

Přilákalo kočky zemědělství?

Nejstarší nález ostatků domestikované kočky pochází z Kypru a je starý 9500 let. Vzhledem k tomu, že je málo pravděpodobné, aby kočka zdomácněla na ostrově, muselo k ochočení tohoto mazlíčka dojít ještě dřív.

Podle nejnovější studie k tomu došlo na Předním východě před 12 000 lety. Mazlíčci s dlouhými ocasy tedy zdomácněli ve stejné době i lokalitě jako zemědělství. Náhoda?

Podle autorů studie, která vznikla v Institutu Jasquese Monoda v Paříži, není časová ani geografická shoda přijetí zemědělství a ochočení kočky domácí v žádném případě náhodná. Naopak byla jedna událost důsledkem druhé.

Nejdříve došlo k domestikaci obilí. Lidé začali vybírat ta největší semena, která následující rok zplodila obilí s většími zrny. Jak se v tomto procesu lidé zdokonalovali, začali obilí nadprodukovat. Dobré bylo, že si zásoby mohli schovat na zimu.

Nevýhodou se ale brzy stali hlodavci. Zásobárny tučných zrn totiž lákaly myši.

Kočky cestovaly loďmo

Někteří biologové se domnívají, že kočky zdomácněly samy. Divoké šelmy přilákali hlodavci shlukující se kolem lidských sídel a vznikla oboustranná symbióza. Kočky člověka zbavily škůdců a lidé šelmám poskytli potravu v podobě hlodavců.

Vzhledem k tomu, jak bylo ochočení (nebo samoochočení) koček výhodné, rozšířily se tyto šelmy brzy do celého světa. Podle studie francouzských vědců došlo k zabydlení světa kočkami domácími ve dvou vlnách.

V první etapě se šelmy dostaly z Předního východu do oblasti středomoří a Evropy. V druhé vlně, o několik tisíc let později, se poté kočky dostaly z Egypta do zbytku Afriky a také do Asie.

Na to, jak k šíření koček docházelo, je relativně jednoduchá odpověď. Domácí šelmy byly totiž oblíbeným společníkem na lodích, zejména při dlouhých plavbách, kdy lidé museli na palubách skladovat zásoby jídla. I zde totiž hrozilo, že cenné zásoby sežerou myši a krysy.