Fotopast zachytila kojící fenu šakala. U nás vůbec poprvé!

Během roku 2015 byl šakal v lokalitě nafocen téměř 60krát, data z roku 2016 odborníci z Karlovy univerzity v současnosti zpracovávají. „Záznamy šakala od nás existují, ale toto je první potvrzení trvalého výskytu na jedné lokalitě,“ shrnul význam výzkumu David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy.

Není pochyb, že se zde šakali nejen zdržují, ale také rozmnožují. „Záběr z fotopasti zachycující kojící fenu s typicky naběhlými struky je nepřímým důkazem, fotografie šakalího štěněte je však již důkazem přímým, takže o úspěšném rozmnožení šakalů není nejmenších pochyb,“ konstatoval Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, který zde fotopasti spravuje.

Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR vyzdvihuje, že se jedná nejen o první doložené pozorování rozmnožování šakala na území České republiky, ale také o nejsevernější doložené rozmnožování šakala v Evropě.

„I když fotopasti zachycují šakaly z pastviny u Benátek nad Jizerou, naše vlastní očitá pozorování, i náhodná pozorování našich spolupracovníků, potvrzují jeho výskyt také na menší pastvině u Milovic a v jejím nejbližším okolí,“ dodává Jirků. Divocí koně, zubři a pratuři tak sdílejí rezervaci se středně velkou šelmou.Šakal loví malé obratlovce, hlavně hlodavce, živí se však také rostlinnou potravou, zejména plody, a příležitostně mršinami. Největšími zvířaty, která šakal v Evropě loví, jsou zajíci, případně na zemi žijící ptáci, například bažanti. „V Rumunsku tamní myslivci občas zaznamenají šakaly honící srnce, nebylo však dosud zjištěno, že by je i ulovili. Na Balkáně, kde jsou šakali běžní, platí, že pokud se v potravě šakala objeví zbytky vysoké či černé zvěře, jedná o mršiny a zbytky úlovků myslivců,“ dodává Šálek, který se výzkumu šakala na Balkáně dlouhodobě věnuje.

Vzhledem k velikosti a složení potravy šakala je jeho nebezpečnost pro koně, natož pratury a zubry, nulová. „Velcí kopytníci jsou v těchto místech součástí přírody a přestože pro ně šakali nepředstavují reálné nebezpečí, věříme, že kontakt se středně velkým predátorem může příznivě ovlivňovat přirozené pudy na obranu mláďat i chování mláďat samotných,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Původní oblastí výskytu šakala je Balkán, právě odtud se rozšířil na území České republiky i zbytku Evropy. Expanze této šelmy na sever a západ bývá dávána do souvislosti se změnami klimatu. Lze se domnívat, že rychlý postup šakala Evropou navíc usnadňuje člověkem způsobená absence vlků v oblastech, které nyní šakali nově osidlují.

Šakal má žlutohnědé, rezavohnědé až šedavé zbarvení, které se při výměně letní a zimní srsti do určité míry mění. Tmavší chlupy na hřbetě často vytvářejí jakousi „dečku“. Kvůli srůstu prostředních prstů na tlapách se jeho stopy dají spolehlivě rozeznat od stop jiných psovitých šelem.

Žije v párech nebo v malých rodinných smečkách. Jeden pár či rodinná smečka obsazuje území o rozloze 2 až 20 kilometrů čtverečních.