Vrcholový sport už dávno není amatérskou činností, o které snil zakladatel moderního olympijského hnutí baron Pierre de Coubertin. Peníze, reklamy, vědecká podpora, podrobné analýzy, to vše je součástí sportu. A samozřejmě také honba za rekordy..

Atletika, plavání, dráhová cyklistika nebo třeba vzpírání. Ve všech těchto sportech jde o nejen o medaile, ale i o světové rekordy. Koneckonců i diváci po nich touží. Ne nadarmo jsou na atletických mítincích plných reklam nasazováni na vytrvalecké trati vodiči, kteří prvních pár kol předtím než odstoupí, udávají rychlé tempo.

Francouzští vědci jsou však nekompromisní: lidský organismus dospěl na okraj svých možností a éra světových rekordů je u konce. Už nyní jsou některé světové rekordy solidně vousaté, například ten, který drží česká atletka Jarmila Kratochvílová v běhu na 800 metrů.

Ten je v análech zapsán již od roku 1983. Mimochodem, na stole Mezinárodní atletické federace IAAF leží návrh na zrušení veškerých rekordů dosažených před rokem 2005. Důvod? Samozřejmě možný doping.

Abychom byli přesnější, ona doba světových rekordů se na svůj konec dostane během tohoto století. Někdy mezi lety 2050 až 2060 dosáhne potenciál lidských možností v atletice či v plavání svého maxima. Samozřejmě, za předpokladu, že se neobjeví nějaký zcela nový druh dopingu, který laboratoře nedokážou odhalit.

První skončí atletické rekordy, následovat je budou vzpěrači. To je právě jedna ze sportovních disciplín, kde se to pověstnými bobulemi jen hemží.

Lidský genofond je totiž podle badatelů již téměř vyčerpán. Výjimky však ještě existují. Jeden z největších kvantitativních nárůstů světových rekordů v atletice byl zaznamenán v 50. letech 20. století.

Tehdy se sport naplno otevřel lidem s černou kůží. Rekordy tak mohou ještě upínat své zraky k ženám v muslimském světě. Některé fundamentalistické režimy totiž ženám sportovat zakazují.

Vědci se za pomoci medicínských i matematických modelů snaží předpovědět, kde jsou limity lidského organismu. Právě atletické výkony jsou v tomto ohledu dobrým příkladem. I badatelé se ovšem někdy mohou netrefit.

Kdysi dávno přesvědčeně tvrdili, že jedna míle, tedy asi 1,6 kilometru, se nedá zaběhnout pod čtyři minuty. Jinak by prý běžcům praskly plíce. Ale současný světový rekord na míli je tři minuty a 43 vteřin….

Nu dobrá, i vědec se může splést. Současné metody odhadů lidských možností jsou již mnohem sofistikovanější než v době mezi světovými válkami.

Podle expertů z francouzského sportovního ústavu INSEP atleti už dosáhli 99 % toho, co je možné v rámci hranic přirozené lidské fyziologie. Do roku 2027 polovina ze všech 147 sportovních odvětví podle matematického výpočtu dosáhne svých odhadovaných limitů a poté je nebude možné posouvat o více než pět setin procenta.

To vše samozřejmě za předpokladu, že sportovci nenaleznou nějaký nový typ těžko odhalitelného dopingu. Anebo, že se sportovní klání nepromění v soutěže tak či onak vylepšených kyborgů.

Na rozdíl od svých francouzských kolegů vědci Nizozemska tak striktní nejsou. Podle nich jsou meze lidských možností v atletice uvolněnější.

Tak na trati 200 metrů je možný rekord 18,63. Současný světový rekord, který drží Ussain Bolt, má hodnotu 19,19 vteřin. Stovka by mohla být zvládnuta za 9 vteřin a 29 setin, přičemž Boltův rekord činí 9,58 vteřin.

A oštěp by z ruky atleta mohl doletět až do vzdálenosti 106,5 metru. Dosud nejlepší oštěpař historie, český reprezentant Jan Železný, zapíchl svůj oštěp ve vzdálenosti 98,48 metru.

Americký vědec Matthew Bundle jde ještě dál. Ten propočetl stahy svalů v ideálních případech a došel k neuvěřitelnému závěru. Člověk je schopen sto metrů zaběhnout pod sedm vteřin! Samozřejmě, musely by se sejít ideální podmínky a předpoklady.