Stavět jen těsně pod vrcholky alpských velikánů představuje obrovský technický i logistický úkol. Extrémní podmínky kladou celou řadu specifických nároků jak na stavební postupy, tak i na materiály, ze kterých stavba vzniká.

Opravdovou výzvu pak představuje budování nových lanových drah v horských střediscích. S jedním takovým oříškem se v posledních letech museli vyrovnat ve známém turistickém městečku Kaprun.

Při navrhování tří stanic lanovky se nechal architekt Arkan Zeytinoglou inspirovat místní impozantní krajinou, zvláště pak ledovcovými skalami. Nové stanice připomínají kameny za sněhu a ledu rozložené v zimní krajině.

Zpřísněné podmínky, které s sebou nese výstavba ve výšce téměř tří tisíc metrů nad mořem, musely být zohledněny také při výběru stavebních postupů a materiálů. Je nutný několikanásobek výkonu potřebného pro výstavbu této velikosti v běžných podmínkách.

Nakonec zvítězila co nejjednodušší varianta: základy z vyztuženého betonu, ocelové nosníky a nevytápěná skořepina z předzvětralých kazet Rheinzink ležících na podkladní konstrukci z lepeného lamelového dřeva.

Při výběru materiálu hrálo kromě nároků na trvanlivost a výdrž důležitou roli i ekologické hledisko. Proto se konstruktéři nakonec rozhodli použít titanzinek, jehož realisticky předpokládaná životnost je 75 let.

Použitý Rheinzink má navíc nejnižší spotřebu energie, a tím i nejnižší emise CO2 při výrobě, a je tak stavebním kovem představujícím nejmenší zátěž pro životní prostředí. „Materiál je navíc stoprocentně recyklovatelný, přičemž míra recyklace je již v současné době vyšší než devadesát pět procent,“ upřesnila Markéta Martínková ze společnosti Rheinzink.

Díky tvárnosti materiálu bylo možné upravit horizontální panely na stanici Gletscherjet 3 + 4 i pro zastřešení, tak aby byly schopné unést a odvodňovat až čtyřmetrovou pokrývku sněhu, která v těchto nadmořských výškách není výjimečná.