Takto loví sokol stěhovavý (Falco peregrinus), pták tzv. vysokého letu. Pohybuje se ve výšce několika set metrů, někdy i kilometru, odkud se vrhá střemhlav dolů, přičemž díky svému aerodynamicky tvarovanému tělu může dosahovat rychlosti i přes 300 kilometrů v hodině.

Dokonce byla naměřena rychlost atakující hranici 400 kilometrů v hodině! To jej činí nejrychlejším ptákem světa. Smrtící jsou zejména jeho pařáty. Oběť pak obvykle dorazí klovnutím.

Sokolové si pro hnízdění vybírají skalnaté oblasti, preferují otevřenou krajinu. U nás se v současné době vyskytují poměrně vzácně, dle odhadů u nás hnízdí každoročně pouze několik desítek párů. Úspěšně hnízdící páry byly zaznamenány například na Šumavě.

Tito ptáci jsou také skvělí manipulátoři. Guy Beauchamp z University of Montreal v Kanadě je sledoval po dobu deseti let. Zajímalo ho podivné chování těchto predátorů z vrcholu potravního řetězce a to v blízko početných hejn jespáků srostloprstých (Calidris pusilla).

Místo aby se na drobné ptáky z čeledi slukovitých (Scolopacidae) vrhli hned, jak přiletěli do jejich rajónu, zvolili vyčkávací strategii a výpad za kořistí uskutečňovali ve zdánlivě náhodných intervalech.

Zprvu obezřetní jespáci začnou mít postupně jiné starosti, například se sháněním potravy. A když už to neočekávají, přichází útok shůry!