Hnědý trpaslík je zvláštní objekt. Není už planetou, nicméně není ani plnohodnotnou hvězdou. Každopádně, vědce dlouhou dobu nenapadlo, že by zrovna na takovém tělese mohl být život. Avšak nyní se už takové odvážné hypotézy objevují….

Tak jako skutečné hvězdy i hnědý trpaslík vzniká ze smršťujícího se oblaka vodíku a prachu. Jenže zárodek hnědého trpaslíka má tu smůlu, že hladoví, protože materiálu, ze kterého vzniká, je kolem něj málo.

Výsledné těleso je tedy jakýmsi hvězdným nedochůdčetem. Zvládne sice tu a tam syntézu hélia z těžkého vodíku (deuteria), ale další syntézy, které umí každá slušně vychovaná hvězda, která se v mládí najedla do sytosti, jsou už nad jeho síly.

Zatímco na površích žlutých trpaslíků, jakým je ku příkladu naše Slunce, panují teploty v řádech tisíců stupňů Celsia, hnědí trpaslíci jsou podstatně chladnější. Asi 63 světelných let od nás se nachází systém skládající se z bílého a hnědého trpaslíka pojmenovaný WD 0806-661. Teplota na povrchu hnědého trpaslíka se pohybuje mezi 27 až 80 °C.

Tak chladný hnědý trpaslík je extrémní, ale ani ostatní tělesa tohoto typu nevynikají  žárem. Ve vyšších vrstvách atmosféry je už teplota srovnatelná s takovou, jaká je na Zemi. A v tu chvíli každý astrobiolog zbystří…

Britský spisovatel Arthur C. Clarke si ve svých dílech pohrával s myšlenkou plynných organismů vznášejících se v bouřlivé atmosféře Jupitera. Tento nápad zaujal i známého astronoma a propagátora hledání mimozemského života Carla Sagana.

Sondy, které se k Jupiteru vydaly, žádný podezřelý pohyb v atmosféře krále sluneční soustavy neznamenaly, ale tato hypotéza poskytla vodítko jiným badatelům.

Asi se nedá předpokládat, že by se v atmosféře hnědých trpaslíků vznášeli plynní medvědi, ale jednoduché mikroorganismy dokážou být velmi odolné. A právě tato myšlenka zaujala výzkumníka z Edinburghské univerzity Jacka Yatese.

Yates a jeho tým si za modelový případ vybral hnědého trpaslíka s katalogovým označením WISE 0855−0714. Ten se nachází v podstatě za plotem u remízku, je totiž od nás vzdálený jen sedm světelných let.

Objekt, který je jen šestkrát těžší než Jupiter, by podle Yatesových propočtů měl být schopen udržet ve svrchních sférách atmosféry vodu v tekuté podobě. K tomu, aby voda vydržela v kapalném stavu, potřebuje totiž určitý tlak a určitou teplotu.

Proto například na Marsu nezurčí potoky a řeky, protože atmosféra je zde stokrát řidší, než na Zemi. Voda zde může existovat jen jako velmi silná solanka.

Zpět ale ke hnědému trpaslíkovi WISE 0855−0714. Ve vrstvách, kde by se teoreticky mohla nacházet kapalná voda, je ještě něco. Badatelé zde detekovali prach obsahující sloučeniny uhlíku. A uhlík je základním stavebním kamenem organických sloučenin.

Teoretické předpoklady pro vznik jednoduchého života, jak jej známe ze Země, tu tedy existují.

Na základě těchto výpočtů Yates vytvořil počítačovou simulaci, jejímž cílem bylo zjištění, jak by teoreticky mohl život pocházející z takového prostředí vypadat. Výsledkem byl dutý malý organismus, který trochu připomínal pozemská pylová zrnka.

Model dále ukázal, že by takové organismy dokázaly vytvořit životaschopnou populaci.

To ale samozřejmě neznamená, že se to na hnědých trpaslících hemží mikroby. Yates chtěl jen upozornit na to, že hnědí trpaslíci si při hledání mimozemského života také zaslouží pozornost. Jsou sice obtížně pozorovatelní, protože nevyzařují světlo, avšak výpočty naznačují, že počty těles tohoto typu dosahují řádů miliard.