Schopnost něco se naučit není jen výsadou člověka, dovednost poučit se z opakované zkušenosti mají všechna zvířata. Vědeckému týmu z Francie se ale poprvé podařilo dokázat, že podobné umění ovládají i nejjednodušší organismy, konkrétně hlenky..

Učení je v živočišné říši naprosto zásadní dovedností. V proměnlivém a potencionálně nebezpečném prostředí by nepřežil nikdo, kdo by se nedokázal ze zkušenosti poučit. Až doposud byla schopnost učení přiřazována pouze tvorům s mozkem, nebo alespoň s nervovou soustavou.

Díky experimentu s hlenkami se ale biologům z Centre de Recherches sur la Cognition Animale při Univerzitě v Toulouse povedlo přinést přímý důkaz, že učit se umí i tvorové postrádající nervovou soustavu.

Hlenky jsou na první pohled nevzhlednými organismy. Ve vlhkém prostředí na rozkládajících se stromech tvoří různobarevné slizovité povlaky, na dotek připomínající želé. První dojem ale klame. Ve skutečnosti jsou totiž hlenky velice fascinující.

Za svůj životní cyklus vystřídají několik forem, od malých pohyblivých bičíkovců, po obrovská amébovitá plazmodia – mnohojaderné buněčné masy.

Už při dřívějších pokusech s hlenkami bylo prokázáno, že dokážou projít bludištěm, nebo najít to nejlepší místo pro vypuštění spor. Nyní se ale vyjevila další úchvatná schopnost těchto organismů.

Překážka hlenky nezastaví

Ve francouzských laboratořích se odehrál pokus s hlenkami druhu vápenatka mnohohlavá (Physarum polycephalum). Experti nechali organismy kultivovat na několika petriho miskách. Když byla plazmodia dostatečně velká, nechali vědci vápenatky skrze most přelézat ze své domovské misky do druhé, kde se nacházela potrava.

Hlenky nejsou příliš rychlými cestovateli, ujít 4-5 centimetrů jim trvá přibližně hodinu. Přesto druhou misku s jídlem objevily celkem kvapně.

Při druhé části experimentu do mostu spojujících obě misky biologové umístili hořké, ale neškodné esence, které vytvářely jakési překážky. Použitý chinin a kofein hlenky odpuzoval a trvalo jim mnohem déle, než za bariérou našli chutnou potravu.

Přesto se organismy postupně naučily, že za hořkou esencí se nachází něco dobrého a brzy most s chininem i kofeinem překonávaly stejně rychle, jako by tam žádná překážka nebyla.

V závěrečné fázi pokusu vědci nechali splynout hlenky, které věděly, že za nepříjemnou bariérou se nachází pochoutka, s nepoučenými vápenatkami. Výsledky studie ukázaly, že i pokud se mezi neznalými hlenkami nacházela jen jediná poučená, celé společenství překážku překonalo daleko rychleji, než kontrolní skupina složená ze samých nevzdělaných vápenatek.

Na samé jedničky to nebude

Experiment s vápenatkami trval 9 dní. Během takto krátké doby se vědcům z Univerzity v Toulouse podařilo dokázat, že k učení není potřeba nervová soustava. K předání zkušeností stačí pouze splývání buněk.

Právě takto si vápenatky zřejmě „řekly“ o neškodné překážce a odměně, která je za bariérou čeká. Stejně jako i vyšším organismům učení chvíli trvá, nedokázaly hlenky informaci předat okamžitě. Ještě hodinu po splynutí buněk vápenatky novou výukovou látku nepochopily.

Na petriho misce se musely školit minimálně 3 hodiny, aby se novou informaci naučily. Závěrem tedy je, že ačkoliv hlenky nejsou nejrychlejšími studenty, schopnost učení prokazatelně mají.

I když se vědci z přelomového objevu radují, čeká je ještě spoustu práce. Výhledově bude potřeba najít odpovědi na to, jak je zkušenost v buňkách zakódována a jaký je přesný mechanismus přenosu.