Pacientky s poškozeným zdravím, bez funkčních vztahů a zájmů a s nekončícím strachem z tloušťky se na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze léčí týdny až měsíce.

Úplné vyléčení z nemoci trvá většinou několik let. Lékaři stále hledají nové možnosti léčby, základem ale od prvních historických kazuistik zůstává – dosáhnout normální hmotnosti, smířit se s tím a vrátit se k životu..

České pacientky mají při závažnosti diagnózy štěstí v neštěstí. Mohou totiž v ústavní léčbě, která je někdy při nabírání hmotnosti z hlediska další prognózy nejpřínosnější, zůstat několik týdnů až měsíců.

Takový luxus nemají ani pacienti v některých vyspělých zemích, říká vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., která je hlavní pořadatelkou letos již 11. mezinárodní interdisciplinární konference o poruchách příjmu potravy a obezitě.

Skryté i během hospitalizace

V populaci psychiatři evidují 1 až 1,5 % osob s anorexií a cca 3 % s bulimií, celkem je tedy v populaci asi 5 % nemocných s poruchami příjmu potravy. Dívek s anorektickým chováním, podle prof. Papežové, stále přibývá.

Proč? Roli hraje více faktorů. Reálný počet pacientů je stále trochu skrytý, protože řada z nich se komplexní psychologicko-psychiatrické léčbě vyhýbá, nebo je léčena neodborně, mimo mapované zdravotní služby.

Pacienti zůstávají na interních odděleních nemocnic, kde jsou léčeni pouze pro tělesné následky onemocnění a své skutečné a dlouhodobé problémy s jídelním chováním tají a další péči odmítají. „Přitom potřebují často velmi komplexní zdravotnickou péči, z níž lze právě tu psychologicko-psychiatrickou málokdy vynechat,“ říká prof. Hana Papežová.

Psychiatři už někdy léčí i tři generace pacientů s patologickým jídelním režimem. „Máme matky s anorektickou anamnézou nebo celoživotními nezdravými dietami, kterými svým dětem dávají velmi rizikový příklad,“ podotýká psychiatrička.

Svou roli hraje i genetika. Pacientky s diagnózou poruch příjmu potravy se mohou schovávat za extrémně zdravou stravou nebo za různými domnělými alergiemi na potraviny. Lékaři internisté na konferenci poukážou na zkušenosti ze své praxe, kdy se i za střevními problémy může skrývat anorexie.

Vedle mentální anorexie v Centru pro poruchy příjmu potravy lékaři stále častěji pečují o pacienty s psychogenním přejídáním, které je oproti restriktivní anorexii na úplně opačném konci spektra těchto onemocnění.

„V poslední době léčíme více anorektických pacientek, které byly obézní a přešly do opačného extrému. Právě pro anorexii typický strach z tloušťky je u těchto pacientů ještě větší a onemocnění se hůře léčí.

Při stanovení diagnózy v těchto případech psychiatři spolupracují i s obezitology,“ podtrhuje prof. Papežová a připomíná příčiny tohoto problému – nárůst počtu obézních dětí, stigma obezity a kulturální tlak na extrémní štíhlost.

Novinky výzkumu a emoce v léčbě

„Tradiční obor klinické praxe doplňují lékaři Psychiatrické kliniky 1. LF UK moderními vyšetřovacími metodami mozku (kde se ukazuje zásadní role emocí) a zároveň právě nyní psychiatři přicházejí s novými daty genetického výzkumu pacientů s poruchami příjmu potravy.

Lékaři a vědci naší fakulty opět dokazují, že posouváme možnosti léčby, a tím lepší i prognózu pacientů,“ řekl děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.

Nové přístupy v léčbě psychiatři stále hledají. Kromě dosažení normální hmotnosti pomáhají pacientkám nalézt cestu zpět do normálního života. S návratem k původním zájmům a kvalitě vztahů mají ale pacientky i po částečném uzdravení problém.

Nejedením bývají porušené také kognitivní funkce (např. soustředěnost, schopnost flexibilních rozhodnutí, schopnost rozeznat emoce ostatních). Lékaři se v poslední době věnují také tzv. kognitivní remediaci, tedy propojení podpory poznávacích dovedností a emoční terapie.

„Nesprávné zpracování emocí a reakce na odměnu (kdy se jedinou životní odměnou stalo hubnutí) jsou u poruch příjmu potravy zásadním rizikem. Potvrdilo se, že tyto dívky například hůře snášejí negativní emoce a vyhýbají se řešení problémů.

Výzkum pomocí nových zobrazovacích metod (fMRI – funkční magnetická rezonance, EEG – elektroencefalogram) v našem Centru ukazuje, že dívky s poruchami příjmu potravy vnímají emoce jinak než běžná populace, zejména v sociálním kontextu.

Například tolik nerozumí výrazům obličeje, které lidé běžně dokážou z tváře druhého vyčíst, nedokážou pak v sociálním poli vnímat ostatní (podobně jako například lidé s autismem), což zhoršuje jejich orientaci ve vztazích během nemoci i po ní,“ vysvětluje Hana Papežová.

Genetika jako nabitá pistole

Centrum pro poruchy příjmu potravy se podílelo na rozsáhlém multicentrickém projektu (GWAS), který u 3500 pacientek z celého světa zjišťoval genetický základ onemocnění. Vědci poprvé potvrdili přesné umístění genu, který je za anorexii zodpovědný.

Nachází se na 12 chromosomu a v minulosti jej vědci označili za sídlo genu zodpovědného za diabetes 1. typu a autoimunitní choroby. Výsledky studie byly letos v květnu vědecké veřejnosti oznámeny na tiskové konferenci University of North Carolina at Chapel Hill (UNC).

„Ukazuje se nejen to, že anorexie, obezita i obsedantně-kompulzivní porucha mají některé geny shodné, ale že shodné genetické riziko může mít anorexie také s metabolickými a autoimunitními chorobami. Je stále průkaznější, že anorexie vzniká vzájemným působením rizikových genetických faktorů a rizikového prostředí.

Medikům 1. LF UK ráda cituji naši významnou kolegyni C. Bulik z USA, která se na tomto objevu podílela. Jak říká, genetika je nabitá pistole a my můžeme prostředím ovlivnit, zda vystřelí nebo ne. Důležité je nenechat vystřelit tu pistoli,“ upozorňuje prof. Papežová.