Zubní sklovinu zatím uměle vytvořit nedokážeme, čeští vědci se však podíleli na úspěšném výzkumu, který v budoucnu může vést k objevu nových biomateriálů podobajících se svými vlastnostmi nejtvrdší a nejodolnější tkáni našeho těla.

Badatelé z Ústavu molekulární genetiky a Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR při svém výzkumu využili kombinace nejmodernějších fyzikálně biochemických a molekulárně genetických metod. Výsledky jejich práce jsou z výchozím bodem pro další výzkum.

„Snahou porozumět procesu vzniku a formování zubní skloviny otevíráme nové možnosti přípravy biomateriálů, které budou mít velký potenciál pro využití nejen v medicíně,“ říká k tomu Jan Procházka z Ústavu molekulární genetiky AV ČR.

Vznik zubní skloviny začíná sekrecí (vylučováním) proteinů ze specializovaných buněk, takzvaných ameloblastů. Tyto proteiny se samovolně organizují do složité trojrozměrné struktury.

Zubní sklovina je z 98 % tvořena anorganickými minerály, zejména hydroxyapatitem. Krystalická struktura skloviny je ale na rozdíl od přírodního hydroxyapatitu velice komplexní. Právě složitost uspořádaní jednotlivých mikrokrystalů do jednotlivých svazků a velmi přesné křížení těchto svazků s rozestupy na mikrometr dodává zubní sklovině její jedinečné vlastnosti.

Krystalický hydroxyapatit je vysoce odolný proti fyzikálním a chemickým vlivům a většině z nás vydrží po celý život.