Pro živočichy je vnímání svého okolí naprosto nepostradatelné. Stejně je tomu ale i u rostlin. Ty sice nemají oči, uši ani mozek, přesto je ale dokázáno, že jsou schopné vidět světlo, vnímat složení půdy, reagovat na tlak a podle nejnovějších výzkumů i cítit vůně..

Profesor Jack Schultz z Univerzity v Missouri se dlouhodobě zabývá chováním rostlin. Na základě svých experimentů někdy dokonce rostliny přirovnává k velmi pomalým zvířatům. Stejně jako ona dokážou i zelení obyvatelé planety hledat potravu, pohybovat se nebo bránit se před predátory.

Přeci jen je ale mezi rostlinami a zvířaty zásadní rozdíl. Žádný strom ani květina totiž nemají nervovou soustavu, která je pro vnímání podnětů z okolí zcela zásadní. Přesto ale rostliny na své okolí reagovat dokážou. V průběhu milionů let evoluce se zkrátka naučily, jak vnímat svět i bez mozku.

Relativně dobře prozkoumaný je zrak rostlin. Byliny i dřeviny vidí díky fotoreceptorům. Ty jim umožňují vnímat, zda je světlo či tma nebo z jaké světové strany sluneční paprsky dopadají. Některé rostliny, například rod Huseníček (Arabidopsis) mají dokonce 11 druhů fotoreceptorů – na rozdíl od člověka, který si musí vystačit s žalostnými čtyřmi.

Co rostlinám nevoní?

Dalším z potvrzených smyslů rostlin je chuť a hmat. Je dokázáno, že stromy i byliny jsou schopné rozpoznat, zda rostou v kyselé či zásadité půdě. Navíc mohou růst tím směrem, kde je země bohatší na živiny a tudíž jim víc „chutná“.

Hmat rostlinám zase umožňuje reagovat na gravitaci, tlak nebo dotek. I když touto schopností oplývají všechny rostliny, u některých je obzvlášť patrná. Příkladem může být citlivka stydlivá (Mimosa pudica), známá pro svou extrémní reakci na dotek.

Její listy se totiž sklápějí i při slabém podnětu. Tento pohyb listy vykonávají při větru, dešti nebo i přistání hmyzu. Poté co nebezpečí pomine, se listy opět narovnají do původní polohy.

Kromě zraku, chuti a hmatu rostliny dokážou i čichat. K potvrzení tohoto zjištění velkou měrou přispěl výzkum Suiss Federal Institute of Technology v Curychu. Expertům ze Švýcarska se podařilo zjistit, že rostliny napadené hmyzem uvolňují těkavé látky.

Stromy a byliny rostoucí v okolí jsou pak schopné tyto chemikálie zachytit. To ale není jediný příklad čichu rostlin. Parazitický rod Kokotice (Cuscuta) dokáže vyčenichat ideální hostitele. Kroutivými pohyby se k němu pak doplazí a začne se přiživovat.

Nepříjemné hlučné housenky

I když se vědcům podařilo dokázat, že rostliny jsou schopné ochutnat půdu a vnímat pachy, stále nejsou rozkryté přesné mechanismy, jak smysly rostlin fungují. Podobný otazník visí také nad případným sluchem zelených obyvatel planety.

Výzkum odborníků z Univerzity v Missouri experimentálně potvrdil, že rostliny reagují na zvuky vydávané hmyzem. Při pokusech byly rostlinám přehrávané zvuky housenek okusujících listí. Na tuto nepříjemnou nahrávku byliny reagovaly uvolněním chemických látek, kterými se snažily útočníky odradit.

Mechanismu sluchu rostlin zatím zůstává tajemstvím. Podle amerických biologů ale zřejmě hrají roli mechanoreceptory nacházející se v každé rostlinné buňce. Tento typ receptorů údajně dokáže převést zvukové vlny na elektrické nebo chemické signály.

Přesto, že se vědcům zatím nepodařilo rozluštit tajemství vnímání rostlin, je i tak patrné, že jsou stromy, byliny i keře komplexními organismy, které nás v budoucnu možná ještě ledasčím překvapí.