Do hrobů lidí, kteří zemřeli v průběhu raného středověku, byla často ukládána posmrtná výbava – šperky, zbraně nebo keramika. Z tohoto důvodu se archeologové dříve domnívali, že hroby otevírali zloději, aby mrtvé cenných předmětů zbavili.

Podle výsledků nejnovějšího výzkumu to ale vypadá, že ostatky lidé odhalovali z jiného důvodu..

Archeoložka Martine van Haperenová z Leidenské univerzity je přesvědčena, že raně středověcí lidé hroby svých příbuzných otevírali kvůli rituálům, kterými utvrzovali rodinné vazby se svými předky. K tomuto závěru došla van Harpenová díky studiu více než 1300 hrobů z jedenácti raně středověkých hřbitovů.

Ze všech míst posledního odpočinku, která expertka prozkoumala, bylo 40% po uložení nebožtíka opětovně otevřeno. Ve většině z nich přitom zůstala minimálně část hrobové výbavy, a to včetně cenných předmětů jako jsou náušnice nebo jiné šperky.

Právě z tohoto důvodu je výzkumnice přesvědčena, že hroby nebyly navštěvovány zloději, ale spíše příslušníky rodiny.

Na tento závěr ukazuje také fakt, že většina otevřených „rakví“ patřila mužům. Podle dobových dokumentů se v raném středověku rodová linie odvozovala od mužů, proto mohli být právě předci tohoto pohlaví považováni za nejvýznamnější.

Výsledky práce Martine van Haperenové nepřinášejí jen nový zajímavý pohled na chápání smrti, ale přinášejí i praktická východiska. Podle archeoložky se totiž v současnosti pozornost zaměřuje spíše na nedotčené hroby, ostatní zůstávají v pozadí.

To je ale chyba, protože i „znehodnocená“ místa posledního odpočinku mohou přinést cenné informace o pohřebních rituálech a významu smrti v raném středověku.