Hlas hrdličky divoké (Streptopelia turtur), který v Máji Karla Hynka Máchy láká ku lásce, je stále obtížnější zaslechnout. Na rozdíl od hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto) je u nás tento příslušník čeledi holubovitých (Columbidae) čím dál vzácnější.

Počty hrdliček divokých se v posledních desetiletích dramaticky snižují na území celé Evropy. Bylo zjištěno, že od roku 1980 se velikost evropské populace snížila o 80 %! Na našem území došlo za stejné období jednalo k poklesu o 60 %.

Hrdlička divoká je typickým obyvatelem zemědělské krajiny, kde vyhledává různé remízky, větrolamy a stromořadí. Zastihnout ji lze často i v lesních biotopech, především na okrajích lesů a v blízkosti pasek.

Její hnízdní areál je poměrně veliký, rozprostírá se od západní Evropy a severní Afriky až po Čínu a západ Mongolska. Na zimu se hrdličky divoké stahují do subsaharské Afriky.

„Hrdliččin zval ku lásce hlas.“ Jejím typickým hlasovým projevem je opakované „rru rrů“, které je možné zaslechnout od poloviny dubnu, kdy přilétá ze zimovišť až do odletu na přelomu srpna a září.

Kvůli velkým změnám její početnosti bude pro hrdličku divokou vypracován Akční plán EU, od kterého by se měla odrážet konkrétní ochranářská opatření.