Krátkozrakost je „hromadné neinfekční onemocnění“, kterým dnes trpí většina populace. Celkový výskyt myopie odhadují odborníci u zhruba 800 milionů až 2,3 miliardy lidí. Počet myopů, tedy osob s krátkozrakostí, ale každým rokem rapidně narůstá..

Ačkoliv přesný důvod vzniku krátkozrakosti zatím nebyl objasněn, vyšší a vysoká krátkozrakost je nepochybně ovlivněna geneticky. Zatímco naši předkové trávili většinu času venku a neprováděli příliš mnoho činností, při nichž by museli zaostřovat zrak do blízka, současný životní styl fylogenetickému nastavení očí nevyhovuje.

Například dlouhodobé čtení a práce na krátkou vzdálenost vyžaduje ostrý obraz do blízka, který u očí zajišťuje zvýšená akomodace čočky. K této činnosti je nutné udržet ostrý sítnicový obraz, což vede k růstu oční koule a vzniku nebo postupnému zhoršování krátkozrakosti.

„U krátkozrakých dochází k atrofii akomodačního svalu, následkem čehož nevzniká při práci do blízka ostrý obraz. Opětovně to může vést k progresi krátkozrakosti. Některé teorie také zmiňují vliv nitroočního tlaku na prodlužování očního bulbu, což také může být důvodem nárůstu krátkozrakosti,“ vysvětluje MUDr. Jana Mikšovská, lékařka Oční kliniky DuoVize Praha.

Myopie je nejběžnější refrakční vadou na světě. V evropských zemích a USA je udáván její 40% výskyt, v asijských zemích je ale mnohem častější. Například v Číně byl již v roce 1930 výskyt krátkozrakosti odhadován na 70 %.

Ke zrychlení jejího vývoje dochází už v průběhu školní docházky, kdy je rostoucí oční koule dítěte mimořádně citlivá na vizuální podněty. Právě ty ovlivňují délku oka ve směru myopie. Podle šetření v Číně bylo v roce 1983 krátkozraká čtvrtina desetiletých dětí, více než polovina devatenáctiletých a přes tři čtvrtiny vysokoškoláků.

A podle dnešních údajů jen v Šanghaji vzrostl počet mladých myopů s brýlemi nebo čočkami až na 90 procent.

Alarmující je nárůst krátkozrakosti u dětí a studentů v Japonsku. Podle odborníků se na tom podílejí složité znaky písma a začátek školní docházky ve velmi raném věku, ale rovněž i nepřetržitý pohyb v uzavřených prostorách, kde děti neustále zaostřují pouze do blízka.

Vědci nedávno přišli s tvrzením, že zhoršování zraku u dětí lze zabránit tím, když budou alespoň tři hodiny denně v extrémně prosvětleném prostředí. Některé japonské školy sice zřizují prosklené třídy, do nichž proniká přirozené denní světlo.

Oproti čtrnácti hodinám, které školáci tráví nad domácími úkoly a poté „odpočívají“ u počítačů, nejsou tolik efektivní. Několik průřezových studií v Dánsku, Izraeli, USA a Finsku také potvrdilo vyšší prevalenci krátkozrakosti u studentů středních škol a mezi univerzitními absolventy.

Téměř polovina vysokoškoláků si spolu s diplomem odnesla ze studií další půl dioptrie.

„Odhaduje se, že v České republice je kolem dvaceti procent krátkozrakých lidí. V současné době už ale nemusí spoléhat pouze na korekci pomocí brýlí anebo kontaktních čoček. Více než dvacet let se provádí refrakční laserové operace.

U starších lidí, kde se kombinuje krátkozrakost s presbyopií, je možno odstranit obě refrakční vady implantací multifokálních čoček,“ uvádí MUDr. Radan Zugar, primář Očního centra Praha.

Za „epidemií“ krátkozrakosti v třetím tisíciletí stojí podle odborníků rychlý vývoj v oblasti vzdělávání, orientace na práci zblízka, sedavý životní styl a především nedostatek pohybu v přírodě. Nárůst případů myopie je přímo raketový u lidí vyrůstajících ve městech, zatímco na venkově používá korekci zraku do dálky jen necelých 5 % obyvatel.

K zajímavým závěrům došel před časem ruský profesor Roman Zolotnickij. Při zkoumání zraku u izolovaných primitivních kmenů střední Afriky, Latinské Ameriky a nejsevernějších částí Ruska zjistil, že domorodí lidé nemají téměř vůbec problémy s viděním do dálky, dokonce ani ve stáří.

Dobrou zrakovou kondici si udržují téměř nepřetržitým pohybem očí v přírodě a pohledy na vzdálený obzor. Během svého patnáctiletého působení v tibetských klášterech došel k dalšímu zajímavému poznatku.

Buddhističtí mniši vidí do dálky dobře i v pokročilém věku, přestože oči dlouhodobě namáhají čtením, učením a přepisováním knih při špatném světle. Tajemství jejich dobrého zraku je prosté: tráví mnoho času prováděním různých cvičení v přírodě, při nichž se oči prakticky nepřestanou pohybovat. Pokud zaostří na nějaký objekt, pohled netrvá déle než dvě vteřiny.

Jestli tedy chceme, aby nám oči sloužily, potřebujeme sluneční světlo i absolutní tmu, co největší rozsah očního pohybu a pohled do zeleně. „Důležité pro oční pohodu a snížení rizika progrese krátkozrakosti je zejména správné vykorigování refrakční vady, ať již brýlemi, kontaktními čočkami anebo laserovým refrakčním zákrokem,“ uzavírá MUDr. Mikšovská.