Nikdo nepochybuje, že člověk se stal pánem tvorstva díky svému neuvěřitelně výkonnému mozku. K jeho rozvoji přispělo obohacení rostlinné stravy o stravu živočišnou, později tepelně upravovanou.

Vědci se domnívají, že to byl právě jídelníček vydatný na živiny, který nás nadal nebývalou inteligencí..

Archeologové se proto snaží dopídit, jak takový jídelníček předků moderního člověka vypadal. Také je zajímá, jak potravu získávali a jak ji upravovali. Úspěch, doslova archeologické hody, zaznamenali při průzkumu izraelské jeskyně Kesem, která byla obývaná v období před 400 000 až 200 000 lety.

K jejímu objevu došlo v roce 2000 a od té doby je pro vědce studnicí poznatků o životě v dávné minulosti.

Byly zde objeveny rozdrcené kosti, což svědčí o tom, že z nich tehdejší obyvatelé jeskyně sáli morek. Převážně se jednalo o kosti vysoké zvěře. Dále se zde byly nalezeny pozůstatky divokých koní. Cenné výsledky přinesla i analýza zde odhaleného lidského chrupu.

Právě zuby toho mohou vědcům o způsobech stravování prozradit mnoho. Dostávají se pravidelně do přímého kontaktu s konzumovaným jídlem. Slouží k jeho přímému zpracování, aby jej dotyčný mohl pozřít. Postupně dochází k jejich opotřebování, ale i vývoji.

Mění se jejich tvar a velikost. Přizpůsobují se. Navíc jsou zuby velmi odolné, a tak je archeologové nacházejí častěji než jiné části těla.

Ze zubů, jež vydala jeskyně Kesem, vědci vyčetli, že strava zde žijících pravěkých lidí sestávala jak z masa, tak z rostlin. Napříč celou jeskyní se nacházely také pozůstatky želv. Jelikož na ně vědci naráželi v různých vrstvách, lze předpokládat, že želvy obohacovaly jídelníček obyvatel jeskyně po velmi dlouhou dobu.

Zbytky želv na sobě nesly zářezy a stopy po opracování, z kterých je patrné, jakým způsobem je naši předkové upravovali a následně jedli. Většina plazů byla upečena ve vlastním krunýři. Ve zbývajících případech jejich krunýř pravěcí kuchaři pomocí pazourků rozbili a odstranili.

Nejednalo se o hlavní zdroj potravy, ale spíše jakési zpestření. Nález vzbudil údiv, protože panovalo přesvědčení, že kulináři se stali lidé až v mnohem pozdější době.