Průběžné výsledky mapování hnízdního rozšíření ptáků dávají vědět, že kulíšek nejmenší, sýc rousný i puštík bělavý u nás zvětšili areál svého rozšíření. To výr velký se drží na svém. Důležité jsou také počty drobných zemních hlodavců, kterými se sovy převážně živí.

Stav populace na konci minulého roku a průběh zimy naznačují, že potravní nabídka pro sovy bude letos příznivější než v předešlých dvou letech.

To vše dohromady vytváří ideální podmínky k jejich pozorování a mapování. Samci budou totiž s největší pravděpodobností tokat intenzívněji. V databázi AVIF v posledních dnech převažují záznamy puštíka obecného (Strix aluco).

Toho je možné spatřit či zaslechnout poměrně běžně, vyskytuje se ve všech typech lesů kromě vysokohorských smrčin. Pozorovat jej lze také v sadech a parcích. Jeho tok můžeme zaslechnout po celou noc.

Hlas kulíška nejmenšího(Glaucidium passerinum) a výra velkého(Bubo bubo) lze zaslechnout převážně 10 až 40 minut po západu slunce. Kulíšek žije převážně v jehličnatých lesích v nadmořské výšce nad 450 metrů.

Jeho typickým jarním voláním je opakované jednoslabičné pískání. Ještě intenzivněji kulíšci pískají v ranních hodinách – přibližně 40 až 10 minut před východem slunce.

Výr velký se vyskytuje na podobných stanovištích jako kulíšek, často se vyskytuje v jeho sousedství. Výr však nepohrdne ani smíšenými či listnatými lesy. Jeho typické hluboké „u-hu“ se nese na kilometry daleko. Dvouslabičné zvolání opakuje zpravidla co 10 sekund.

Po sýcích rousných (Aegolius funereus) je nejlepší pátrat těsně po setmění ve starých bučinách a starých jehličnatých lesích. V době toku se ozývají skupinkami melodických tónů „pu-pu-pu“. Obvykle se vyhýbají lokalitám, kde je slyšet puštíky.

Puštík bělavý (Strix uralensis) je větším z našich puštíků. Loni byl pozorován vyjma tradiční Šumavy a Beskyd také v Boleticích a na Moravě, ale například i v oblasti Bílých Karpat, Hostinských vrchů a Jeseníků.

Vyskytuje se převážně ve středních a vyšších polohách, zejména pak ve starších porostech.

Kdo chce mapovat sovy, musí znát aktuální čas západu a východu slunce v dané oblasti. Vystihnout správný čas může být pro úspěch pozorování rozhodující. Stejně je dobré si dopředu naposlouchat hlasy našich sov.

Na internetu jsou k dispozici například na stránkách Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov.

Mapování hnízdního rozšíření ptáků odstartovalo v roce 2014 a letos má být ukončeno. Čtyři roky práce v terénu mají zásadně rozšířit a aktualizovat naše znalosti o avifauně České republiky.