O svých schopnostech někdy zapochyboval téměř každý. Pokud ale podobné pocity člověk zažívá dlouhodobě, trpí pravděpodobně syndromem podvodníka. Problém je v dnešním hyper soutěživém světě čím dál častější.

Lidé po celém světě trápí pocit, že na práci, kterou vykonávají, nejsou dost dobří. Považují se za podvodníky, protože mají pocit, že za jejich úspěchem stojí štěstí, náhoda nebo správné načasování. Takoví lidé se pak třesou strachy, kdy se na jejich „podvod“ přijde a oni přijdou o zaměstnání nebo zklamou své zákazníky či kolegy.

Podle psychologů podobný stav zažívá opakovaně kolem 70 % lidí. Paradoxně se většinou jedná právě o úspěšné lidi. Často podobnými pocity trpí spisovatelé, umělci nebo podnikatelé. Syndrom podvodníka se ale nevyhýbá ani lékařům.

Takoví lidé se totiž v práci musí tvářit kompetentně a důvěryhodně. Přitom je často zužují pocity, že nejsou tak dobří, jak si to o nich okolí myslí. Připadají si pak jako podvodníci, kteří své okolí neustále klamou.

I když syndrom podvodníka někdy zažila většina lidí, je pro stav typická právě myšlenka, že je člověk jediný, kdo podobnými pocity trpí.

Neschopnost přiznat si, že syndromem podvodníka může trpět i někdo jiný pramení z neustálého srovnávání. Lidé ve své mysli vedou nekonečný dialog sami se sebou o svých problémech a nedostatcích. Podobné rozhovory ale slyšíme pouze ve svojí hlavě.

U ostatních naopak vidíme jen to, co dokázali. Nevědomky tak srovnáváme své nitro s vnějšky ostatních. Přestat se přehnaně srovnávat je prvním krokem k vyřešení syndromu podvodníka. Další, co může člověk udělat, je o svém problému začít otevřeně mluvit.

Postupně pak může dojít až ke změně myšlení a pochopení, že do určité míry jsou pochybnosti zcela normální a zažívá je naprostá většina lidí.

Podle odbornice na syndrom podvodníka doktorky Valerie Youngové by se člověk neměl snažit problém vyřešit přehnaným soustředěním na práci. Paradoxně totiž větší úspěch neznamená, že se lidé syndromu zbaví.

Čím více znalostí člověk získá a na čím vyšší úrovni se v práci ocitne, tím větší je pravděpodobnost, že nová zkušenost bude opět zdrojem pracovních pochybností.

Syndrom podvodníka byl identifikován už v 70. letech 20. století, v dnešním světě zaměřeném na úspěch je problém ale čím dál častější. Nejvíce náchylné jsou k vlastnímu podceňování ženy. Proto také něžnější pohlaví trpí syndromem podvodníka více a silněji než muži.

Podle expertů mohou být důvodem nižšího sebevědomí žen přetrvávající stereotypy, které zpochybňují jejich profesionální schopnosti. Řada psychologů se také domnívá, že ženy svá selhání vysvětlují spíše vlastní neschopností, na rozdíl od mužů, kteří mají tendenci za své nezdary vinit spíše okolí.

Podle názorů některých expertů ale muži syndromem podvodníka trpí také, jen o svých problémech méně mluví.

Psychické problémy související s vlastním podceňováním jsou také ve velké míře podporovány médii. Důraz na úspěch tak na člověka číhá na každém kroku.

Takovému tlaku by ale člověk neměl podlehnout. Naopak je dobré si uvědomit, že nikdo úspěšný z nebe nespadl a že pochybnosti má jednou za čas každý člověk.