Do skutečného informačního věku lidstvo vstoupilo s vynálezem rozhlasu. Planeta se v tu chvíli jako by zmenšila. Vždyť třeba v Londýně si bylo možné vyslechnout koncert, který probíhal v New Yorku.
A rozhlas, ta nevinná technologie, významně ovlivnila i politické dějiny….
Psal se 24. prosinec 1906, když si lidstvo nadělilo neobvyklý dárek. Právě ten den se uskutečnilo první rozhlasové vysílání. Zaměstnanci ovocnářské společnosti United Fruit, plavící se toho večera na lodích v Atlantiku při pobřeží Nové Anglie, asi nemohli uvěřit tomu, co se právě děje.
Zvyklí na pípání Morseovy abecedy byli v šoku, když se z jejich přijímačů ozval mužský hlas. A nejen to, krátce poté si mohli vyslechnout houslový koncert a čtení z Bible. Rozhlas byl na světě.
K zaplnění éteru lidským hlasem či hudbou samozřejmě nedošlo jen tak náhodou. Prvním, kdo k tomu položil základ, byl skotský fyzik James Clerk Maxwell (1831–1879). Ten poprvé popsal elektromagnetické pole a všiml si, že elektromagnetické vlny se musejí šířit podobným způsobem jako jejich světelné kolegyně.
Maxwellovu práci v tomto ohledu rozvinul německý fyzik Heinrich Rudolf Hertz (1857–1894). Právě on experimentálně ověřil Maxwellovy teoretické předpoklady o šíření elektromagnetických vln, čímž odstartoval cestu k vývoji bezdrátového spojení.
Bezdrátový přenos zaujal mnoho fyziků, mimo jiné i Itala Guglielma Marconiho (1874–1937). Nutno ovšem podotknout, že Nikola Tesla (1856–1943) Marconiho v lecčem předběhl. Už v roce 1891, tedy 2 roky před Marconim, Tesla pokusně přenášel první bezdrátové signály.
Později, v roce 1898, pak dokonce sestrojil model lodi, který byl, řečeno dnešním slovníkem, řízen vysílačkou. Nicméně patent na vynález bezdrátového přenosu a Nobelovu cenu získal Marconi, v roce Teslovy smrti Američané přiznali patent právě jemu.
Zásadní roli ve vývoji rozhlasu sehrál kanadský fyzik Reginald Aubrey Fessenden (1866–1932). Toho fyzika zaujala už od raných let. Podle legendy jej jako malého fascinovalo zejména to, jak vznikají kruhové vlny ve vodě, když se do ní hodí kámen.
Rovněž mu vrtalo hlavou šíření zvuku hromu. V deseti letech se prý divil, proč Bellův telefon používá dráty, když hrom je slyšet na velkou vzdálenost i bez nich.
Nezůstalo jen i údivu, Fessenden se záhy ponořil do výzkumu. A nebylo toho málo, co bylo potřeba udělat, aby právě on na Štědrý den roku 1906 překvapil loďaře z United Fruit. Fessenden postupně přišel na to, jak zvuk ve vzduchu nasměrovat a šířit, jak generovat a modulovat nepřetržité vysílání vln, či jak zesílit tón v přijímači.
Vzhledem k tomu, že byl mizerným obchodníkem, jeho jméno upadlo v zapomnění, ale právě on by měl být považován za skutečného otce moderního rozhlasu.
Pak už to šlo ráz na ráz. V roce 1910 se uskutečnil první rozhlasový přenos. Takříkajíc porodnicí rozhlasu se stala Metropolitní opera v New Yorku.
V roce 1920 se američtí posluchači právě z rádia mohli dozvědět, že jejich novým prezidentem se stává republikán Warren G. Harding. V roce 1922 zahajuje své pravidelné vysílání britská BBC a rok později jako druhý v Evropě začíná vysílat československý Radiojournal.
Ve 30. letech byl již rozhlasový přijímač běžnou záležitostí. V té době byl také výrazně zneužit nacisty k propagandistickým účelům, později je v tomto ohledu napodobili i komunisté. Naopak v době studené války rozhlasové stanice Svobodná Evropa či Hlas Ameriky pomohly informovat lidi žijící za železnou oponou o skutečném stavu věcí, byť i ony do určité míry také sloužily jako propagandistické nástroje.
Rozhlas se vyvíjel i v dalších letech. Asi nejzásadnějším zlomem byl jeho postupný přechod do pásma velmi krátkých vln, přestože se střední vlny používají stále, byť v omezené míře. Přechod na VKV byl způsoben především požadavkem na lepší kvalitu přenosu. Zásadním mezníkem byla rovněž digitalizace rozhlasového vysílání.
Má ve věku moderních informačních technologií ještě rozhlas budoucnost? Zcela jistě, vždyť s rozvojem internetu se před rozhlasem otevírá zcela nová éra. Právě na síť sítí se rozhlas postupně stejně jako televize přestěhuje.
