https://www.youtube.com/watch?v=K4GiEoBJPdo

Až do roku 1862 se při zajišťování pachatelů trestné činnosti používala tzv. volná pouta, v roce 1862 byl tento způsob nahrazen modernějším. Pouta dostala stavitelné západky a rohatky, což umožnilo, aby se pevně přitiskla okolo zápěstí zadržené osoby.

Od té doby se jejich systém značně vylepšil. Ve světě existuje množství různých systémů lišících se v použitých materiálech či způsobech jištění. Takřka každý stát využívá vlastní systém pout.

Počátek cesty, na jejímž konci stojí zařízení omezující pohyb rukou, stojí u ocelového pásu, z něhož se stříhají jednotlivé díly budoucích pout. Poté se do dílů vyfrézují zuby rohatky, z tyčoviny se vyrobí oka pout, která se svaří dohromady, aby se jednotlivé články nedaly roztáhnout. Pak se jednotlivé díly složí dohromady a snýtují.

Pouta se tepelně upraví, čímž se zvýší jejich tvrdost a pevnost. Poté jsou pouta opatřena pružinami a zajištěna čepy.

Pro přesnou policejní evidenci je každý kus pout opatřen vyraženým sériovým číslem. Aby  nasazená pouta nezpůsobovala oděrky a bolestivé řezné rány, jsou ostré hrany zaobleny. To se provádí otáčením pout v bubnu spolu s kameny.

Na samotný závěr se pouta vyzkoušejí silou přesahující 200 kg, kterou musejí přestát bez jakéhokoliv poškození či roztažení.