Na pastvinách je i v zimě překvapivé množství různorodé potravy, kterou vynalézavá zvířata využívají. I v zimě tvoří základ jídelníčku tráva. Zvyšuje se však okus větví a kůry hlohů, růží, trnek a jiných keřů, které jsou vzhledem ke své hojnosti takřka nevyčerpatelným zdrojem potravy.

Právě okus keřů je přitom jednou z hlavních úloh velkých kopytníků při údržbě zarůstajících stepí a luk. Hlohy navíc dávají velkou úrodu bobulí, které neopadávají, a jsou tak zvířatům k dispozici po celou zimu.

Jak velcí tuři, tak koně ve velkém pojídají šlahouny ostružin. Ostružiny jsou zásadní složkou zimní potravy, jelikož nezasychají a jako jedny z mála rostlin si i v zimě udržují určitou svěžest. Velcí kopytníci dokáží potravu nalézt i pod povrchem půdy.

Koním například velmi chutnají oddenky kopřiv, které kopyty systematicky vyrývají ze zmrzlé země.

„Nekrmte zvířata!“

Přikrmování ze strany člověka proto nepotřebují. „Zvířata jsou každý den kontrolována pracovníky chovatelského dohledu, kteří sledují, zda jsou v dobré kondici, zdravá, nezranila se a podobně,“ popsal Karel Bendl, ředitel společnosti Správa městských lesů Benátky nad Jizerou, která chovatelský dohled zajišťuje.

Zatímco s nástrahami přírody se zvířata v rezervaci vyrovnávají dobře, jejich zdraví ohrožují někteří neukáznění návštěvníci. Za chladného počasí se zvýšil počet případů, kdy se lidé pokoušejí zvířata přikrmovat.

„Na okrajích pastvin opět ve zvýšené míře nacházíme staré pečivo nebo zeleninu. Pokud by je zvířata zkonzumovala, mohlo by to ohrozit jejich zdraví nebo i životy. Navíc většina klisen je březí, proto jsou v ohrožení i nenarozená hříbata,“ upozornil Bendl.

Na podzim roku 2015 bojovali lékaři o život klisny Sgurr a prvního hříběte narozeného v rezervaci poté, co je návštěvníci krmili pečivem. Případ pomohl osvětě a snahy návštěvníků o přikrmování se poté výrazně snížily. S chladným počasím však v posledních dnech opět vzrostly.

Zvířata jsou na zimní počasí dobře adaptovaná. Jejich hustá zimní srst je chrání tak dokonale, že z těla neuniká teplo, díky čemuž ani netaje sníh na jejich hřbetech. Pokud fouká silný vítr, najdou si úkryt v hustějším porostu, nebo se prostě jen otočí zády ke směru větru a přitisknou ocas k tělu.

Příjem méně výživné potravy ve formě suché trávy a větviček je důležitý pro jejich biorytmus. Zima je obdobím přirozeného nedostatku, kdy zvířata spotřebovávají zásoby tuku, který hromadila v době vegetace.

V zimě se zvířata chovají úsporně, snižují fyzickou aktivitu. V případě dodatečného přikrmování by se tuky spotřebovávaly méně a zejména koně by pak mohly mít problémy s nadváhou a s ní souvisejícím onemocněním kopyt.

Přikrmování by mělo negativní vliv i na lokalitu, kterou zvířata obývají, protože přikrmovaní kopytníci by přestali přijímat některé typy rostlin a tím by klesl jejich pozitivní vliv na pastviny.

Přítomnost velkých kopytníků pomáhá i v zimě mnoha menším druhům zvířat. „Stezky, které velcí kopytníci vyšlapali ve sněhu, využívají srny, zajíci, lišky a další menší druhy zvířat. Pohyb po stezkách velkých zvířat jim šetří cennou energii, na rozdíl od brodění sněhem pro ně není namáhavý.

Zajímavé je chování sýkorek, které zachytil náš fotograf Michal Köpping. Zdá se, že sýkorky ze srsti zubrů vybírají nějakou potravu, možná šupinky staré kůže, která by teď v zimě mohla být vítaným zdrojem nedostatkových živočišných bílkovin,“ prozradil 21. STOLETÍ Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

Ačkoliv lidem může být zima nepříjemná a pro přírodu znamená zatěžkávací období, je také důležitým ozdravným procesem pro krajinu. Sníh přináší tolik potřebnou vláhu, které je stále větší nedostatek, a navíc chrání rostliny a drobné živočichy před extrémy počasí.

Díky mrazům také hynou vývojová stadia parazitů a jiných původců onemocnění. Problém jsou spíše mírné zimy, kdy původce onemocnění nic neomezuje. „Po sérii mírných zim předchozích let je letos zdá se vše v pořádku, příroda si konečně zaslouženě oddechne a na jaře bude o to zdravější,“ dodal Jirků.