V první části experimentu předložili výzkumníci dobrovolníkům fotografie dospělých psů a štěňat. Přitom si nahrávali, jakým způsobem jim říkají řadu předpřipravených frází: „Ahoj! Ahoj krásko! Kdo je hodný chlapec?

Pojď sem! Hodný kluk! Ano! To je ale hodný chlapec.“ Pro kontrolu pak nechali autoři studie dobrovolníky přečíst stejný text i svým normálním hlasem. V druhé části experimentu přehráli vědci získané nahrávky živým psům – někteří pocházeli z útulků, další půjčili jako dobrovolníky jejich majitelé – a sledovali, jak reagují na lidský hlas.

Při analýze zvukových nahrávek vědci zjistili, že na dospělé psi mluvili dobrovolníci pomaleji a vyšším hlasem než normálně. V případě štěňat pak byl jejich hlas ještě vyšší a roztomilejší, podobný tomu, který používají u malých dětí.

Odlišné pak byly i reakce psů. Zatímco dospělí psi reagovali na oba typy nahrávek stejně. Štěňata měla tendenci reagovat výrazněji na dětskou mluvu. Častěji pozorovala reproduktor a setrvávala v jeho blízkosti.