Byla to první generace zlatých hochů českého či československého hokeje. V roce 1947 získala tahle parta první zlato ze světového šampionátu pro Československo. Tehdy ještě bez účasti hegemona tehdejšího i současného hokejového světa Kanady. A mezi tyčemi zářil pražský rodák Bohumil Modrý..

O rok později naše hokejisty o zlato na olympiádě připravilo jen horší skóre, s Kanaďany uhráli bezbrankovou remízu 0:0. A v roce 1949 na MS ve Stockholmu československý tým poráží i Kanadu a opět se stává mistrem světa.

„Vedli jsme 3:2 nad Kanadou, ve zbytku zápasu ale spustili ještě větší melu. Odvolali brankáře a vrhli se na nás jako smečka vlků. Bóža Modrý ale už s naší pomocí gól nepustil, výkon s Kanadou byl možná jeho životním výkonem,“ psal ve své knize Hráč, který přežil Modrého spoluhráč Stanislav Konopásek.

V roce 1948 si moc v Československu uzurpovali komunisté. Z počátku ještě ještě nespustili svůj teror, potřebovali si získat důvěru obyvatelstva. Navíc sportovci novému režimu posloužili jako propagace toho, že v ČSR zatím svoboda ohrožena není.

Sice na londýnských letních olympijských hrách v Londýně v roce 1948 emigrovala náčelnice České obce sokolské Marie Provázníková, avšak nový režim se zatím snažil si sportovce získat. Komunistický ministr Václav Kopecký Modrému dokonce slíbil, že když pro ČSR vychytá ještě jedno zlato, pustí jej do kanadskoamerické NHL. Když se tak v roce 1949 skutečně stalo, na slib se zapomnělo.

V roce 1950 se hokejový světový šampionát konal v Londýně a obhájce zlata tým ČSR byl horkým favoritem. Modrý v té době již opustil reprezentaci a toužil se věnovat projektování vodních staveb, původem byl stavební inženýr.

Jenže, když 13. března turnaj vypukne, hráči se lvíčkem na prsou nejsou na londýnském stadioně. Pět dní před tím se k emigraci rozhodla krasobruslařka Ája Vrzáňová, protože jí bylo sděleno, že bude povinně vychovávat sovětské krasobruslařské talenty.

Režim nechtěl riskovat, že mu hokejisté provedou něco podobného. A tak je do Londýna prostě nepustil. Záminkou bylo nevystavení víz rozhlasovým reportérům britským velvyslanectvím, což byla lež. Britové víza vystavili ve vitríně své Informační kanceláře v pražské ulici Na Příkopech.

Ba co víc, hokejisté byli zatčeni a umístěni do vyšetřovací vazby. Byť Modrý už členem týmu nebyl, tajná policie si došla i pro něj. V následném vykonstruovaném procesu byl dokonce označen jako vůdce spiknutí a dostal patnáctiletý trest odnětí svobody.

Na jaře 1955 byl po věznění v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a po těžbě uranové rudy na dole Barbora v Jáchymově bez jakékoliv ochrany proti radioaktivímu záření, propuštěn. Zemřel v roce 1963 ve věku pouhých 47 let….