Až dosud se vědci domnívali, že mimořádně jasný bodový zdroj světla, který zaznamenali v roce 2015 v jedné galaxii vzdálené od nás 4 miliardy světelných let, byl nejjasnější supernovou, jakou kdy spatřili.

Ale následná pozorování objektu, který dostal označení ASASSN-15lh jeho původní klasifikaci nyní zpochybňují. .

Původcem pozorovaného jevu totiž mohla být událost ještě mimořádnější, vzácnější a o dost děsivější. Nedá se vyloučit, že roztrhání a zánik hvězdy měla na svědomí rychle rotující černá díra.

V roce 2015 zaznamenal automatický přehlídkový systém pro detekci supernov ASAS-SN mimořádný jev, který dostal označení ASASSN-15lh. Vědci dospěli k závěru, že se jedná o nejjasnější supernovu, jakou kdy pozorovali.

Jev byl klasifikován jako super-zářivá supernova, tedy exploze mimořádně hmotné hvězdy v závěrečné fázi jejího života. Svou absolutní jasností dvakrát převýšila dosavadní rekordní explozi supernovy a v maximu vyzařovala 20krát více světla než celá naše Galaxie.

Astronom Giorgos Leloudas působící na izraelském Weizmann Institute of Science a dánském Dark Cosmology Centre se svými spolupracovníky však navrhl jiné vysvětlení tohoto jevu.

„Po explozi jsme tento zdroj sledovali pravidelně celých deset měsíců a dospěli jsme k názoru, že je nepravděpodobné, aby se jednalo o mimořádně jasnou supernovu. Naše výsledky naznačují, že jev byl pravděpodobně způsoben rychle rotující černou dírou, která zničila hvězdu o nízké hmotnosti,“ vysvětluje Giorgos Leloudas, který vychází i z pozorování Evropské jižní observatoře, jejímž členem je i Česká republika.

Podle navrhovaného scénáře superhmotná černá díra sídlící v centru této galaxie roztrhala hvězdu o velikosti Slunce, která se přiblížila příliš blízko. Tento jev bývá označován jako slapové roztrhání a byl dosud pozorován jen asi desetkrát.

Během procesu dochází k protahování tělesa hvězdy (tzv. špagetifikace) a následné rázové vlny kolidujících zbytků spojené s teplem vytvořeným během jejich akrece na černou díru vedou k intenzivnímu světelnému záblesku.

Díky tomu tento jev skutečně může připomínat velmi jasnou supernovu, i když hvězda sama by se kvůli nízké hmotnosti nikdy supernovou nestala.

Ukázalo se, že během deseti měsíců po explozi nastaly tři dobře oddělené fáze celého jevu. Získaná data jako celek lépe odpovídají následkům slapového roztržení než explozi supernovy. Pravděpodobnost, že by se mohlo jednat o supernovu, dále snižuje zaznamenaný opětovný nárůst jasnosti na vlnových délkách ultrafialového záření, jakož i pozorované zvýšení teploty.

Další problém je, že k jevu došlo v červené, hmotné a jinak neaktivní galaxii, což zdaleka není typické prostředí pro výskyt super-zářivé supernovy. K takovým jevům zpravidla dochází v modrých trpasličích galaxiích s intenzivními procesy formování nových hvězd.

Ačkoliv členové týmu tvrdí, že se nepravděpodobné, aby se jednalo o supernovu, zároveň si uvědomují, že klasické slapové roztržení by rovněž nemuselo být adekvátním vysvětlením získaných pozorování. Člen týmu Nicholas Stone z newyorkské kolumbijské univerzity upřesňuje:

„Proces slapového roztržení, který pro popis pozorovaného jevu navrhujeme, není možné aplikovat, pokud dotyčná černá díra nerotuje. Jsme přesvědčení, že v případě ASASSN-15lh skutečně šlo o slapové roztržení, ale odehrálo se u černé díry velmi konkrétních vlastností.“.

Hmotnost sledované galaxie naznačuje, že veleobří černá díra v jejím centru musí mít hmotnost alespoň 100 milionů Sluncí. A černá díra takové hmotnosti by za normálních okolností neměla být schopna trhat hvězdy vně svého horizontu událostí, což je hranice, pod kterou je úniková rychlost nadsvětelná, a kterou tedy nic nemůže opustit.

Pokud se však jedná o takzvanou Kerrovu rychle rotující černou díru, situace se změní a uvedené omezení zde neplatí.

„Přes veškerá data, která jsme získali, nemůžeme jev ASASSN-15lh se stoprocentní jistotou označit za slapové roztržení,“ dodává Giorgos Leloudas. „Je to však zdaleka nejpravděpodobnější vysvětlení.“