Želvušky jsou známé svou schopností přežít v extrémních podmínkách. Nevadí jim teploty od +150 do – 270 stupňů Celsia a přežijí i několikanásobně vyšší radiaci než člověk.
Nevídaná vlastnost želvušek spočívá s takzvané anhydrobióze – schopnosti zpomalit životní funkce na minimum. V tomto stádiu tvorové vyschnou a ve tvaru drobných válečků přežijí téměř cokoliv. Když se podmínky vrátí do normálu, želvušky nasají vodu a jako mávnutím kouzelného proutku se „oživí“.
Vědci si dlouho mysleli, že superschopnosti maličkých organismů spočívají ve vypůjčených genech. Podle dřívějších studií totiž až 20% genomu želvušek mohly tvořit cizí geny. Nový výzkum druhu Ramazzottius varieornatus ale ukázal, že za neuvěřitelné vlastnosti mohou spíš enzymy zvyšující odolnost vůči stresu z prostředí.
V současné době biologové enzymy intenzivně zkoumají ve snaze zjistit, zda by látky mohly zvýšit životaschopnost i u jiných organismů.
