Délka výtrysku, který byl nalezený v systému známém jako B3 0727 + 409 je minimálně 300 000 světelných let. Zachycené světlo bylo emitováno, když byl vesmír starý jen 2,7 miliardy let, což je pouhá pětina jeho současného stáří.

V té době byla intenzita kosmického mikrovlnného vlnění, které zbylo po velkém třesku mnohem větší než dnes. Proud je proto asi 150krát jasnější v rentgenovém záření, než je tomu u proudů, které byly pozorovány u superhmotných černých děr v blízkém vesmíru.