Mezinárodní tým vědců z Itálie, Německa a Austrálie našel zatím nejstarší známý důkaz manipulace se zubní tkání. Zub pochází z lebky nalezené v roce 1988, která je stará 14 000 let. Moderní technologie ukázala zásah člověka do kazem poškozeného zubu.
Kazy vznikají, když z důvodu přemnožení bakterií začne zubní tkáň odumírat. V současné době se defekt napravuje vyvrtáním mrtvé tkáně a vyplněním zbývající dutiny pevnou látkou, která zabrání dalšímu postupu odumírání.
Lidé žijící v minulosti ještě takové moderní techniky neznali. Jak ukazuje nový objev, byli ale schopni si od bolesti ulevit. V době před 26 lety, kdy byla kostra v Itálii nalezena, si nikdo upravené zubní dutinky nevšimnul.
V současné době se ale vědci na chrup muže, který zemřel ve věku kolem 25 let, podívali blíže. Povrch zubu se odborníkům zdál překvapivě čistý, použili proto elektronový mikroskop. Díky modernímu přístroji se jim podařilo na zubu zaznamenat drážky a rýhy způsobené škrábáním.
Tým vědců uskutečnil několik experimentů, při nichž zkoušel „škrábat“ do zubů pomocí pazourkových nástrojů. Rýhy na pokusných zubech se téměř shodovaly s nálezem z roku 1988.
Na základě těchto důkazů jsou vědci přesvědčeni, že nalezli nejstarší důkaz zásahu „zubaře“. Někdo vyškrábal trpícímu muži odumřelou tkáň pomocí pazourku a pravděpodobně mu tak výrazně ulevil od bolesti.
