Vesmírné stanice a zásobovací rakety, jež splní své mise na oběžné dráze, a jejichž životnost je naplněna, skončí na hřbitově kosmických lodí. Ten se nachází na nejodlehlejším místě na světě, poblíž bodu v oceánu pojmenovaném příznačně po kapitánu Nautilu z románu Julesa Verna „Dvacet tisíc mil pod mořem“ Point Nemo.

Tento vodní hřbitov je vzdálen 3900 km jihovýchodním směrem od novozélandského Wellingtonu a jsou zde roztroušeny trosky 161 kosmických objektů. V blízkosti tohoto místa se nenachází žádné ostrovy, ani lodní cesty.

Nejbližší pevninou je Antarktida, která se rozprostírá 2700 km jižním směrem. Při pádu tedy nehrozí žádné oběti na životech. Přesto mají kosmické agentury odpovědnost informovat o řízeném sestupu příslušné orgány na Novém Zélandu a v Chile. Tyto dvě země totiž zodpovídají za tento úsek oceánu.

Největším zde ležícím objektem je ruská kosmická stanice Mir, jejíž celková hmotnost byla 143 tun. V atmosféře však její značná část shořela. Odhaduje se, že zůstalo 20 až 25 tun trosek. Kromě této stanice zde spočívají i trosky 145 ruských autonomních zásobovacích lodí Progress, čtyř japonských nákladních kosmických lodí HTV a pěti autonomních kosmických lodí postavených Evropskou kosmickou agenturou.