Samci hraboše prérijního (Microtus ochrogaster) jsou za normálních okolností ochotní starat se o cizí potomstvo. Při vizuálním kontaktu s cizími mláďaty se u nich zvyšuje hladina receptoru OXT a naopak snižuje množství stresového hormonu kortikosteronu.
Mimoto se u nich zvyšuje pravděpodobnost navázání partnerství se samicí, která je matkou mláďat. Jestliže jsou jim ale podány látky, které blokují receptory OXT a AVP, jejich péče o mláďata ustává a naopak přibývá agresivních útoků na ně.
Evoluční biologové si kladou otázku, proč se samci hraboše prérijního „obtěžují“ s rodičovstvím, a dokonce vychovávají nevlastní mláďata, jestliže se jim k tomu naskytne příležitost. Naproti tomu hraboš horský (Microtus montanus) je, pokud se starostlivosti o potomstvo týče, spíše pasivní.
Příčinou může být například rozdílnost životního prostředí obou druhů hrabošů. Hraboš prérijní se častěji stává kořistí dravých poštolek a jestřábů, protože horští hraboši snadněji nacházejí úkryt mezi kameny v horském terénu.
Rodičovství samců podle jedné z teorií umožňuje vychovat silnější a odolnější mláďata, která mají větší šanci uniknout před predátory.
