Až 8 set let staré mohou mít kořenové systémy pařezin, které rostou uprostřed Národního parku v Podyjí nedaleko vinného pozemku Šobes. Jedná se o Metuzalémy mezi stromy. Byly tu ve chvíli, kdy se z knížecích Přemyslovců stali králové.

Zažily dobu jednoho z nejvýznamnějších středověkých filosofů – Tomáše Akvinského (1225 – 1275) i válečná tažení neporazitelného Čingischána (1165 – 1227).

Kořeny staré stovky let přežily díky tradičnímu hospodaření, kterému se u nás říká pařeziny. Poznáme je na první pohled podle toho, že dřeviny vyrůstají jakoby z trsů uspořádaných do nepravidelného kruhu. Takovéto stromy většinou mají prohnutý tvar a nižší vzrůst.

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, nejedná se o samostatné stromy, ale jeden živoucí organismus, jenž vyživuje společný kořenový systém. Kořeny mají pod zemí tvar postupně se rozšiřujícího trychtýře.

Odborníci mají záznamy, že uvedený způsob hospodaření se v místních lesích používal nejméně od 12. století. Pařeziny lidé káceli v rozmezí 7 až 15 let a dřevo používali na otop nebo výrobu nástrojů. Stromy se v podmínkách střední Evropy dožívají nejvíce 200 až 300 let, ale pařeziny, jejichž výmladky se opakovaně seřezávají, mohou žít neomezeně dlouho.