Mnozí mají za to, že populační růst, kterého jsme svědky v posledních desetiletích, má své kořeny ve velké průmyslové revoluci. Ve druhé polovině 19. století se výrazně zlepšila kvalita lékařské péče a nástup těžkého průmyslu umožnil vytvářet více zdrojů.
V důsledku těchto změn vzrostla průměrná délka života a znásobil se také objem světové populace.
Vědci ale nyní přišli s teorií, že základní kameny pozdější prosperity, které byly pro růst počtu lidí určující položila už antika. Právě v době světové nadvlády Říma, tedy v době před 2000 až 1 500 sty lety začala společnost vytvářet takovou míru nadbytku, aby z ní mohli těžit i pozdější generace. Významného pokroku dosáhla například infrastruktura.
Římané se už na přelomu letopočtu mohli těšit z mnoha technických a urbanistických výhod, které jsou často připisovány až moderní společnosti. Měli vodovod, veřejné lázně i činžovní domy. Obilí a další potraviny se do Říma dovážely z podřízených provincií.
Doba antiky je spojena s prvním nárůstem obyvatelstva. Struktura společnosti vytvořená v antice se později přetavila ve feudální uspořádání a počet obyvatelstva nadále rostl.
