Klíčem k tomu je souvislá kapička mořské vody, která je tažena rovnoběžně s rovinou grafenového proužku. Při pohybu kapičky dochází i k pohybu iontů, které obsahuje, což vyvolává elektrostatickou nerovnováhu a s tím spojené měřené elektrické napětí.
To má sice hodnotu pouhých 300 milivoltů, ale i to je dostatečně ke zkonstruování jednoduchého kontaktního senzoru. Na velké elektrárny využívající grafen si však ještě budeme muset ještě počkat. Minimálně do doby, než bude zvládnuta výroba kvalitního grafenu ve velkém množství.
