Šimpanzi se sice umí vztekat jako batolata, oproti veverkám jsou to však učinění kliďasové. Tým vědců z univerzity v Berkeley, Stanfordu, Yale a mnoha dalších prestižních univerzit testoval sebeovládání 36 druhů savců a ptáků od orangutanů po zebřičky.

Vědci zjistili, že míra sebeovládání zvířat je do určité míry závislá na jejich tělesné hmotnosti a objemu mozkovny.  Zvířata měla za úkol dostat se k potravě umístěné v jednom z bočních otvorů podlouhlého tunelu.

Jakmile se naučila cestu, byla jejich oblíbená potrava přemístěna, ovšem vždy tak, aby jí zvířata měla na očích, ale nebyla pro ně snadno dostupná. Tento test vědci průběžně obměňovali, takže zvířata se stále musela učit nacházet nové cesty k potravě.

Vědci sledovali nejen to, jestli zvířata jídlo najdou, ale i jejich emocionální reakce, pokud se ukáže, že potrava je na jiném místě než předpokládají. Poměrně chladnou hlavu dokázali zachovat kromě šimpanzů i orangutáni. Potravu ale nakonec dokázala získat i polovina veverek z testované skupiny.