Těžaři diamantů používají sice pro hledání ložisek rentgenové paprsky už nyní, ale současné metody mají tu nevýhodu, že mají malý dosah a pokud diamanty odhalí, musí být blízko povrchu. Navíc konvenční metody vyžadují magmatické horniny, které musí být napřed rozbity, což spotřebovává příliš mnoho energie.
Alternativa, na které pracují němečtí vědci, pracuje mnohem efektivněji. Jejich detekční systém v podstatě pořizuje dva snímky stejného objektu pomocí různých částí rentgenového spektra. Poté speciální algoritmus filtruje data z obou obrázků, což umožní odlišit diamanty od kimberlitové skály.
Demonstrační model, který vědci vytvořili, v současnosti dokáže detekovat diamanty od několik setin milimetrů velkých částic až po zrna s téměř 50 milimetry v průměru.
