Mimika očí a obličeje je pevně zakořeněna v emocích člověka. Je tomu tak proto, že naše oči mění tvar tak, aby byly co nejlépe schopny reagovat na podněty ze svého okolí.
Pokud člověku hrozí nebezpečí, jeho oči se rozšíří. Lidé pro tento jev mají úsloví, oči se mu rozšířily strachem. Tato mimika ale původně nevznikla jako prostředek neverbálně sociální komunikace. Měla praktický účel.
Při roztažení očních víček se zvýší citlivost očí na světlo a rozšíří zorné pole. Člověku to pomůže určit zdroj nebezpečí. Naopak pokud se jedinec chystá odrazit útokem již spatřené nebezpečí, jeho oči se zúží. Potřebuje se totiž v tuto chvíli zaměřit jen na jeden konkrétní bod.
„Lidé se zkrátka adaptovali na okolní prostředí,“ vysvětluje profesor evoluční teorie, Adam Anderson. Jeho zjištění potvrzuje studii o vývoji emocí jiného významného evolučního teoretika Charlese Darwina.
