Jelikož samice myší nemají k monogamii žádné velké přirozené sklony, vytvořili takové věrné samice v podstatě uměle tím, že je izolovaly. Druhou skupinu tvořily takové, které byly ve svém sexuálním životě podstatně svobodnější a tudíž nevázanější. Když se samice spářily vrhly mladé, začali vědci zkoumat je.
Soustředili se speciálně na samce. Ukázalo se, že moč synů promiskuitnějších matek měli v moči podstatně více feromonů, lákajících samice, než synové z druhé skupiny. Takoví samci však žili sice zběsile, ale také rychle. Umírali totiž v průměru dříve, než jejich „hodnější“ kolegové.
Taková studie vypadá na první pohled nepříliš užitečně. V očích vědců je však důležitým krokem kupředu. Hlavním předmětem studia je totiž to, do jaké míry ovlivňuje prostředí přepisování jistých genů (epigenetika). Studie ukázala, že skutečně ovlivňuje.
