Pohled do genů současných nebo i dávno mrtvých lidí dokáže odhalit souvislosti. Vědci z tohoto nové, ale dynamicky se rozvíjejícího oboru, tzv. archeogenetiky, nedávno prozkoumali kosti chlapce, který před 24 000 lety zemřel na Sibiři.

Ukázalo se, měl mnoho společného nejen se současnými obyvateli Sibiře, ale i s americkými Indiány a dokonce i s někdejšími obyvateli střední a východní Evropy.

Průzkumy kostry přezdívané podle sibiřské vesnice „dítě z Mal’ta“, konal tým vedený Eske Willerslevem a Maanasa Raghavenem z univerzity v Kodani. Kostra byla nalezena již ve 20 letech minulého století a nyní je uložena v Ermitáži v ruském St. Peterburgu.

Z odebraných vzorků se vědcům podařilo přečíst jeho kompletní genetickou informaci. Jde o vůbec nejstaršího „přečteného zástupce našeho druhu.

Když jeho genetickou „knihovnu“ porovnali s tím, co víme o genech současných amerických Indiánů, jejich předchůdců a také starších obyvatelích Evropy, ukázala se řada spojení. Obyvatelé Sibiře sdílejí geny jak s „praevropany“, zejména obyvateli její střední a východní části i s americkými Indiány.

Tento objev ukazuje, že lidé se v prostoru Evropy a Asie dokázali pohybovat velmi rychle a efektivně.