Disk je vytvořen z prvku wolframu a pokryt inertním keramikem, využívaným často jako izolant, nitridem křemičitým. A jak si vědci z univerzity v Twente, kde projekt vznikl, mohou být jistí, že takový dik skutečně vydrží celý milion let, jak slibují? Pochopitelně, že byli odsouzeni k tomu, aby efekty stárnutí simulovali.
Jako nejefektivnější se jim zdála metoda zahřívání. Se zvyšující se teplotou totiž chemické látky podléhají tzv. Arrheniovu zákonu, z něhož lze vypočítat rychlost chemické degradace. S využitím tohoto zákona vypočítali, že hodina při teplotě 188 0C odpovídá celému milionu let při teplotě 27 0C. A výsledek? Disk z nového materiálu přežil svůj milion let bez úhony.
