Na jaře letošního roku se objevila studie vědců z univerzity  ve Wageningenu v Nizozemí která vrhá na žížaly poněkud nepříznivé světlo. Podle ní jsou žížaly sice pochopitelně užitečné tím, že kypří půdu a dodávají do ní živiny, současně však značným způsobem přispívají k uvolňování skleníkových plynů, které jsou v  ní uvězněny.

Vědci spočítali, že žížaly přispívají k uvolnění celých 33 % oxidu uhličitého, a dokonce 42 % dalšího plynu, který přispívá ke skleníkovému efektu, oxidu dusného.

Podle studie, kterou nedávno publikoval jiný mezinárodní tým vědců zahrnující především Číňany a Američany,však bylo obviňování žížal poněkud předčasné. Jejich pohyb půdou podle nich k zadržení skleníkových plynů v půdě naopak přispívá. A to dokonce hned několika různými způsoby.

Výkaly žížal, díky nimž dochází do značné míry k přemisťování hnojících látek skrze půdu, slouží do jisté míry jako skladiště uhlíku. Tím však výčet jejich příznivé činnosti nekončí. Za vznik velkého množství skleníkových plynů může totiž metabolismus různých mikroorganismů, ať již bakterií nebo například hub.

Ty však pochopitelně patří k potravě žížal. Bez jejich přispění by jich bylo v půdě podstatně více a objem vyloučených skleníkových plynů by naopak narůstal.

Až tedy potkáte žížalu, vzpomeňte si, o jak užitečného tvora ve skutečnosti jde!