Naprosto klíčovou součástí procesu hojení – a to jak u lidí, tak i u zvířat – je schopnost okolní buněčné tkáně „migrovat“ směrem k centru poranění. Tyto buňky poté, ve snaze eliminovat infekci, pokryjí ránu a poskytnou tak čas k regeneraci nových kožních buněk.
Otázkou je, jaké instrukce dostává okolní tkáň z místa poranění, aby zvolila správný směr?
Pokusy se sladkovodními rybičkami, zvanými zebřičky, prokázaly, že v této „komunikaci tkání“ hrají veledůležitou roli signální molekuly vápníkových iontů. „Ryby se musí hojit velmi rychle, nic jiného jim nezbývá.
Ve vodě jsou obklopeny mikroby, parazity a rozkladači v takové míře, že by bez rychlé reakce hojivé tkáně neměly sebemenší šanci. Proto je migrační posun tkání směrem k centru poranění u ryb mnohem rychlejší než u člověka,“ vysvětluje americký biolog Mark Messerli.
Skutečně, kožní buňky ryb, zvané keratinocyty, migrují při pokojové teplotě až 5x rychleji, než kožní buňky savců. Proto mohou vědci velmi názorně celý hojivý proces sledovat v krátké časové periodě. Nová studie amerických vědců tak poskytuje nový pohled na fenomén vnitřní organizace kožní tkáně v rámci tzv.
vápníkové komunikace mezi signálními molekulami buněk zainteresovaných na procesu hojení.
V praxi to vypadá tak, že periférie poraněné tkáně formuje a vytváří stupňující se „signál“ , který navádí okolní tkáň správným směrem. Ionty vápníku totiž v organismu fungují jako signální kanálky, které aktivizují příslušné buňky.
