Hlavním problém základní myšlenky Jurského parku je pochopitelně absence slušného „počítače“, který by byl schopen vloženou „disketu“ přečíst. Dinosauřice plné neoplozených vajíček po našem světě jen tak neběhají.
I tento problém by však bylo možné nějak obejít, jen kdyby se podařilo v jantaru najít skutečně dobře zachovanou DNA. Pátrání je však zatím bezvýsledné, dokonce čím dál bezvýslednější.
První výsledky, oznámené vědci již na počátku 90. let minulého století, jsou dnes považovány za učebnicový příklad kontaminace vzorku lidskou DNA. Technologie i sterilita prostředí dnes již značně pokročily, a tak vědci o naplnění svého snu pokoušejí stále znovu.
Podle týmu z univerzity v Manchesteru vedeného expertem na jantar Davidem Penneyem a odborníkem na starou DNA Terry Brownem je však třeba se s nadějí zcela rozloučit. Ani s využitím nejmodernějších metod tzv.
sekvenování nové generace v tělech hmyzu zalitého v jantaru žádnou DNA nenalezli. Náš svět zkrátka bude muset zůstat o dinosaury chudší.
