Hmyzí škůdci si ročně odkrojí 10 – 14 % úrody na polích, a k tomu ještě 9 – 20 % ze skladovaných zásob. Celkově jsou tato čísla obrovská a vědci se proto pochopitelně snaží srazit je na hodnoty co nejnižší.
Tradičními spojenci jsou insekticidy. Ty však mají řadu nevýhod, například často hubí nejen škůdce, ale i druhy, které jsou v celé věci zcela nevinně.
Australským biologům se nedávno podařilo z jedu jednoho z velkých australských pavouků sklípkanů stromových (Selenotypus plumipes) izolovat malou biologickou molekulu, peptid OAIP-1. Ta je většinou spolu s jedem vpravena do těla oběti, ukázalo se však, že není o nic méně potentní, pokud je pozřena orálně.
Jiné druhy hmyzu však nelikviduje s takovou silou, jako právě motýlky černopásky.
Výhodou této látky je, že je nejen biologického původu, ale je přímo kódována i v genech. NDnes již není žádnou velkou fantazií příslušný gen z DNA pavouk a“vystřihnout“ a nainstalovat jej do genů příslušných plodin. Ty by pak mohly mít o ochranu proti škůdcům postaráno rovnou.
